U technika na kopci - pokolikáté už?

Svačina o pěti chodech, a šlo to i bez cukíny

20. července 2013


  

  Dobrý den, zdravíme Vás pěkně svrchu.  Nebo z vrchu? Z Brňovského vrchu, na kterém se rozkládá kam až oko dohlédne panství našeho technika, jeho první dámy a potomstva. A stejně jako před rokem a před dvěma a třemi a kdoví před kolika ještě jsme se nechali vyvézt skoro až na samý vrchol kopce, abychom si mohli sednout do technikova altánu.

Už loni jsme si posteskli, že se na našich akcích spíš přežíráme, než ožíráme, a ani tato nebyla výjimkou. Navíc stárneme a blbneme, takže jsme úplně zapomněli na to, že jsme se loni dohodli, že po cuketovém šílenství bude letos následovat gentlemanské klání o nejlepší míchaný nápoj.  Skutek utek´.  Ale zas tak zle to nedopadlo, protože mnozí z nás se místo šejkru chytili vařečky a připravili pro své kamarády mnoho chutných jídel.

První chod: špekáčky v pekáčku, na pivu a zelenině podle Zdeňka

Druhý chod: boršč se spoustou masa, červenou řepou, smetanou a vším co k tomu patří – dodal pokladník Jožka

Třetí chod: klasické chilli z hovězího, s rajčaty, paprikou a římským kmínem – vlastnoručně připravil nástěnkář

Čtvrtý chod: steaky z krkovice, naložené ve třech druzích bylinek, připravené na grilu a podávané s tzatziky  - láskyplně připravili hostitelé, technik se svou paní.

Chod pátý: „rychlí utopenci“ v zeleninovém nálevu, nakládaný Hermelín – dodal Jirka

Zdržím se hodnocení a nedejbože kritiky, všechno jídlo bylo vynikající, a přesně v duchu nové přežírací  filozofie fajfklubu. Důkazem budiž litrová láhev naší oblíbené whisky Jameson, kterou donesl fojt a která zůstala nedopitá. Zato šla na odbyt nealkoholická piva, včetně zvráceností typu švestkového nebo třešňového.

Hovory se vedly o lecčems. Nosné téma první půlky večera bylo dělání si legrace z Aleše, který se zasedání Fajfklubu příliš často neúčastní, a i dnes to vypadalo, že má jen krátkodobou propustku od rodinného krbu.

Velmi podrobně jsme také probírali techniku lovu lišek na návnadu ze zkažených ryb. Případné podrobné informace vám rád poskytne fojt.

Dlouhá a bezvýsledná debata se vedla o tom, proč některé naše spolučleny známe jen doslechu, a co udělat pro to, aby klubové akce byly ještě lepší, až budou nejlepší na celém světě. K žádnému závěru jsme ale pochopitelně nedošli ...  

Nezapomenutelnou částí večera se stalo tématické cvičení, které vyhlásil technik. Řekl, že steaky budou pouze pokud si sami rozděláme oheň. K tomu dodal prkénko a klacík. Protože jsme byli všichni přejezení prvními třemi chody, na úkol jsme se mu vykašlali :-). Ale Dalibor se nedal a spolu s Jirkou nám rozdělání ohně bez moderních vymožeností předvedl. Byla to fuška, ale povedlo se. Mnozí z nás to viděli poprvé.

A tak. V přestávkách mezi jídly jsme si našli čas i na dýmky, kolovaly a koštovaly se tabáky, počasí bylo příjemné, komárů bylo přiměřeně a tak nám příjemný podvečer a večer krásně ubíhal. Někteří (třeba Aleš :-) ) odjeli dříve, jiní vydrželi do půlnoci. Někteří se nechali dolů odvézt, jiní dali přednost orientačnímu pochodu po svých.  

Každopádně to byla tradičně báječná  akce, a jsme technikovi vděční za poskytnutí azylu na jeho panství a děkujeme mu za práci, kterou má s přípravami.

                                                                      Nástěnkář
 

 

 
   

Boršč jedna báseň, jako od Lermontova :-)
 
Vyjezený špekáčkový pekáček
 

Bolí z toho ruce ... ... ale HOŘÍ

 

Text a foto (C) Radim Přikryl