Dvacet let PC 5 Krutá jesenická zima 23. května 2015 v Rudě nad Moravou
Na podzim roku 2014 jsme se stali obětí mexického žertu kamarádů a kolegů v dýmce z klubu PC5 Ruda nad Moravou. Absolvovali jsme drsný výlet do drsného jesenického kraje, a to jen proto, abychom si dvakrát škrtli sirkou (alespoň někteří z nás a celkově většina účastníků soutěže). Přesto –nebo právě proto- jsme přijali pozvání na další akci, která se měla konat dříve než v obvyklém podzimním termínu. Kamarádi z Rudy totiž letos slaví dvacet let existence klubu PC5. Je to úžasné, když přihlédneme k tomu, že obec Ruda má dvaapůl tisíce obyvatel. Je skvělé, že se v tak malém sídle našla skupinka lidí (na začátku pěti, jak jinak, když PC5), která se od té doby každého pátého v pět hodin schází na dýmku v některé hospůdce v Rudě či v okolí. Viděno matematicky, v Praze by pak měly být čtyři stovky pipe clubů, a i v našem maloměstě by se našel prostor alespoň pro pět. Každopádně jsme s účastí na oslavě výročí klubu automaticky počítali, a nakonec jsme se na jesenicko vydali v docela reprezentativním počtu sedmi. Skutečný průběh akce se nakonec od našich plánů docela lišil, ale o tom se dočtete níže. Plán byl takový, že pojedeme dvěma vozidly, v jednom bude náš pipemaker Jirka, nástěnkář Radim a praporečník Lojza. Přidal se k nám ještě náš mladý kamarád Honza Vašek, který to s námi táhne od naší Fajfky na Bystřičce, byl s námi i na Klání v Olomouci. Posádka tohoto vozu plánovala akci na dva dny, respektive s přespáním v domě Jirkovy maminky ve vesnici nedaleko Rudy. Ve druhém voze, řízeném Honzou Spáčilem, se vezli fojt Marek a technik Dalibor. Tato osádka plánovala po skončení akce noční návrat do VM. Docela významně nás děsila předpověď počasí. Ti, kteří v minulých letech tvrdili, že už nikdy nezažijeme jaro a počasí bude prudce přecházet ze zimy rovnou do léta, neměli pravdu. Letošní květen dal zapravdu těm, kteří na globální oteplování příliš nevěří. Zima jak v ruském filmu a mokro a větrno že by jeden psa nevyhnal (nechte si ty vtipy o tchýních). Předpověď na sobotu vypadala vysloveně depresivně. Když sedíte v hospodě, tak vám déšť obvykle nevadí, naopak se vám sedí lépe, protože vás to neláká ven, jenže tato velká akce byla plánována jinak. Nevelká Ruda není místem oplývajícím výběrem restaurací a sportovních hal, čili větší množství lidí se mohlo vejít jedině do areálu místní fary. Jinak řečeno – sice pod střechou, ale na čerstvém vzduchu. Což by bylo fajn kdyby teploměr ukazoval dvacet plus, ale při předpovědi „jedenáct stupňů, oblačno, přeháňky, na severovýchodě republiky trvalý déšť“ nás to docela děsilo.
Pořadatelé, a my s nimi, ale nakonec měli neuvěřitelnou kliku (nebo tam možná byla spojitost mezi počasím a místem konání – na faře ..?). Nevím, jak intenzivně se kluci z Rudy za slušné počasí modlili, ale nakonec ani nekáplo, což bylo až nepochopitelné. Ale žádost o zvýšení teploty již nahoře nebyla vyslyšena, takže kdo si vzal teplé prádlo a dobrou bundu, neprohloupil. Pohodovou jízdou s Jirkou za volantem jsme se přemístili do Horních Studének, kde nás v domě Jirkova dětství čekal na plotně hrnec guláše a na večer připravené postele. S chutí jsme poobědvali, chvíli poseděli a pak pokračovali směr Ruda. Po krátkém hledání, neb v Rudě není fara u kostela, jsme našli místo konání akce. Tam nás již očekávali naši kolegové z druhého vozu, který dojel první (ovšem bez guláše). A samozřejmě jsme se pozdravili se všemi ostatními, známými i neznámými. I přesto, že špatné počasí určitě spoustu lidí odradilo, přijela nadprůměrná padesátka účastníků. Takže jsme se pozdravili s hostiteli z PC5, s kamarády ze Zlína, z Nového Malína, z Prachatic i Hradce Králové a Bruntálu i Brna, dorazili i borci z Nitry, a smíšená ekipa z DýmkaNET včetně Michala Hubacze a Martina Pedaina. Na to jak významná akce to byla nám trochu chyběli kolegové z Olomouce, přece jen mají dva kluby, a loni v Rudě svou dýmku vítězně zpopelnil Pepa Nič z olomouckého SPC. A kdybychom mohli pokecat s kamarády s PC Ostrava, také bychom byli rádi. Kluci z Rudy jsou kromě nás jediní, kteří se pravidelně objevují na jejich soutěži v Lučině. I když soutěž ještě ani nezačala, dostali jsme na krk keramické medaile, asi jako VIP poznávací znamení :-). Organizace byla perfektní, spousta jídla, nápojů, na nic se nečekalo a všeho bylo dost, leccos v ceně a ostatní za přátelské ceny. Dali jsme si toho dne druhý guláš, jednu Holbu k tomu a hned se i sychravé počasí snášelo lépe. Na kostelní věži odbila druhá hodina a začal oficiální program. Přivítali nás současní i bývalí členové PC5, krátké slovo pronesl i farář, který, podle vlastních slov jen matně tušil do čeho se to vlastně nechal uvrtat. A potom přišel král. Byl to pruský panovník Friedrich Wilhelm I. osobně. A sám nám povyprávěl o tabákových kolegiích, na kterých se schází se svými důstojníky a členy dvora. A na jedno takové kolegium nás pozval. Nechal rozdat sáčky, ve kterých byly keramické dýmky. Zápalky byly důmyslně ukryty uvnitř dvoudílného keramického pouzdra které skrývalo také dusátko. (Kolegové z Rudy mají zřejmě zálibu ve schovávačkách, loni zápalky lišácky ukryli do kukuřičného klasu). Trochu nám chyběla škrtátka, bylo nám ovšem vysvětleno, že za krále Bedřicha se škrtalo o nohavici, no, já myslím že v té době se oheň rozdělával maximálně troudem, ale možná se pletu :-). Zkuste si vygůglit slovo fidibus, budete o něco chytřejší :-) Blížil se slavnostní start soutěže. Poprvé v životě jsme dýmky nacpávali způsobem přesypání pytlíku s tabákem do hlavičky. Kdybyste vysypali tabák na papír s úmyslem drobit ho a přebírat, již byste ho nenašli. Byl by rozfoukaný po celé faře a okolí.
Bylo jasné, že zapalování dýmek venku a za
nepravidelných poryvů větru bude loterie a samotní pořadatelé prý
uvažovali, jestli ke dvěma zápalkám ještě jednu nepřidají. Nepřidali. Kdo
někdy zapaloval svíčku na hřbitově, ví co se odehrávalo. Jedna sirka
zhasla hned po zapálení a druhá na rozžhavení tabáku v široké hlavičce
nestačila. Alespoň tedy nástěnkářovi a čtrnácti dalším. U nás krátce po
startu odpadl ještě Dalibor, lépe se pak dařilo Honzovi Spáčilovi,
jedenáct minut byl za těchto podmínek slušný výkon. V první polovině, na
23. místě skončil Alois, třináctý pak Honza Vašek a první desítku
neúspěšně atakoval Jirka, nakonec jedenáctý. Po vyhasnutí poslední dýmky jsme ještě poseděli, vypili něco piva ze džbánků, pojedli topinek s česnekem, klobásy z udírny, dali si narozeninový dort a za družného hovoru čekali na vyhlášení výsledků. Ty vyhlásil sám panovník se svou družinou. Ceremoniál byl důstojný, cen jak u královského dvora, užili jsme si to. Pak se stalo očekávané - hned po předání cen větší část přítomných takříkajíc vzala roha. Někteří proto, že to měli domů daleko, jasným katalyzátorem únikových tendencí bylo ovšem počasí. Sice stále nepršelo, ale zima byla dost vlezlá. A sezení za stolem není zrovna aktivita u které se zahřejete (jde to, ale co na řeknou játra). My jsme ještě vydrželi, i proto, že místní vytáhli hudební nástroje a začali jamovat, tak jak jsou na všech svých akcích zvyklí. A poslouchat "unplugged" kamarády z Rudy je vždycky radost. Fojt ještě nějakou dobu navazoval družbu s dlouhými vlasy muzikantek z kapely Kelská vinice, která nás irskými songy provázela soutěží, ale tak jak tak nakonec obě vozidla odjela okolo osmnácté hodiny a my nechali místní, ať si oslavu užijí mezi svými. Tím se naše výprava rozdělila opět na dvě části, a další část tohoto popisu se týká již jen posádky vozu "A" řízeného Jirkou. Plánovaný nocleh jsme nakonec odvolali, protože jsme díky brzkému odjezdu věděli, že ještě stihneme dojet domů. Nicméně k Jirkovi jsme se ještě zastavit museli, vyzvednout věci a odpracovat si oběd :-). Slíbili jsme totiž jeho mamince, že v rámci pozemku přemístíme hromadu ozdobného štěrku. Jednalo se o pár metráků kamínků, které bylo třeba přemístit asi o dvacet metrů délkově a cca pět metrů výškově. Jako cvičení pro vystřízlivění to bylo výborné, vidět Lojzu jak se lehce pod vlivem ohání lopatou bylo nezapomenutelné. A poctivou prací jsme si zase zasloužili dobrou večeři. Po kratičkém bl(o)udění jsme našli výletní restauraci nad obcí Bludoveček nedaleko od Šumperka. Podnik je podle místních vyhlášený vynikajícími burgery – a pověst nelhala. I praporečník, který má za sebou nespočet služebních cest do U.S.A. se olizoval až za ušima a my s ním. Jak je možné, že se ta hromada skvělého šťavnatého masa v opečené žemli s domácími hranolky jmenuje stejně jako placaté „něco“ ve fastfoodech prostě nechápeme. Po hamburgeru a bruntálské jedenáctce Zubatá žába jsme se odkulili do auta a nechali se Jirkou odvézt domů. Mezitím se hustě rozpršelo a my jsme v tom okamžiku věděli, že jsme si ten den užili jak nejlíp to šlo. Kamarádům z Rudy děkujeme za špičkový zážitek, bylo vidět že se na přípravě akce hodně nadřeli. Počasí jim jejich úsilí trochu hatilo, ale s přímluvou nahoře to pak přece jen ani s ním nebylo nejhorší. Řekl bych to asi tak – to co mohli vlastními silami ovlivnit, to bylo úplně perfektní, a to, že na konci května bude zima, vítr a deštivo – tak na to opravdu vliv mít nemohli. Takže ještě jednou díky za mimořádnou akci, a klubu PC5 Ruda nad Moravou přejeme chladný kouř a hodně štěstí do dalších let. Nástěnkář.
ZDE najdete výsledky
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
fotografie (C) Alois Chumchal text (C) Radim Přikryl |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
