Vánoční kouření na Lučině 2008 Lučina místo Hoštic, aneb bloudění v mlze
Je to naprosto neuvěřitelné, ale klub našich nejbližších přátel, se kterým nás spojuje už mnohem více než jen záliba v dýmkách, slaví letos čtyřicáté výročí svého vzniku. A co je ještě úžasnější, za účasti dvou zakládajících členů!
A tak jsme v síle šesti mužů ve dvou vozech vyrazili směr sever. Cesta ubíhala příjemně, i díky přítomnosti pana Jamesona, kterého přivedl Světluška. Cestou nám mimo jiné vyprávěl Honza o svém bíglovi, který sám jezdí vlakem a kupuje si i zpáteční jízdenky a fojt nám povídal o svém dobrodružství, které společně s technikem zažili s Lašským rumem. Zhruba po hodince jízdy jsme dorazili na místo, do restaurace U Adámků v obci Lučina. Pravda, čekalo nás první překvapení - hodinu před oficiálním začátkem jsme byli prakticky sami, v pustém a studeném sále. Na druhou stranu už ze zkušeností víme, že Ostraváci, vedení ředitelem soutěže Standou Faranou, jsou zkušení rutinéři a dokáží v krátkém čase neuvěřitelné věci. A na zimu v sále jsme byli připraveni, nebylo to poprvé :-).
Zanedlouho ale vše nabralo rychlé obrátky. Postupně přijížděli organizátoři s plnými taškami, personál potáhl stoly ubrusy, trochu se zvýšila i teplota a najednou všechno začalo vypadat nadějně. Není to obvyklé, ale přijeli zástupci z jiných klubů, ba dokonce i z prezídia ADK (to by nás už sice nemuselo zajímat, ale vzhledem k tomu, že jsme byli jedním z těchto představitelů vyplísněni jako malí kluci za naše vystoupení z Asociace, tak se o tom prostě musíme zmínit). Ke čtyřicátému výročí založení PC Ostrava za nás poblahopřál náš fojt a předal oslavencům hodnotný dar. Za ADK oslavencům neblahopřál nikdo.
Po oficiálním přivítání, úvodu a prezenci (mimochodem, za účast v soutěži si místní účtovali celých dvacet(!) korun ) jsme nafasovali soutěžní Original Choice od McBarena, zápalky a papíry a okolo čtvrté odpolední bylo odstartováno. Tabák hořel krásně rovnoměrně ale poměrně rychle, nemočkoval, neštípal na jazyku a hezky voněl. Dvacet minut překonali všichni a pak odpadávali v pravidelných intervalech. Popravdě si ani nepamatuji kdo odpadl první - celkově, ani od nás. Vím jen, že nástěnkář tentokrát nebyl v žádné z kategorií ani poslední, ba ani předposlední :-). Zato mi v paměti utkvělo, že z našich držel nejvýše vztyčený prapor praporečník. Sice jen symbolicky, protože za dodržování povinnosti nosit klubovou vlajku by si zase zasloužil černý puntík do deníčku, ale zato bojoval o absolutní vítězství. Double z posledních dvou Mikulášských kouření sice neobhájil, ale byl nakonec na krásné stříbrné pozici, s časem 1,19 hod. Hned po skončení soutěže a předání cen pro první tři nejlepší následovala večeře a pak netušený zlatý hřeb programu. Cen a dárků bylo opravdu neskutečné množství, a tak pořadatelé vyhlásili klasickou tombolu. Každý účastník si mohl zakoupit losy a těšit se pak na svou dávku štěstí. Cen bylo více než sto, a tak losování probíhalo přes hodinu a byla to skvělá zábava. Náš Garfield jako zkušený hráč pokeru šel na jistotu, chtěl veliký popelník a vestu. Koupil si dva losy a tyto dvě ceny si také odnesl. Ale s prázdnou neodešel snad nikdo. Pro zajímavost, hlavní cenu získal los s číslem 77.
Po skončení tomboly
došlo na oficiální zhodnocení činnosti ostravského klubu za posledních 40
let. Prezident klubu pan Sítko zavzpomínal na již nežijící členy klubu a
pamětními listy a diplomy ocenil řadu přítomných, včetně manželek dvou
členů, které léta klub podporují. Na závěr zazněla píseň, kterou na počest
klubu na místě složil dvorní klubový textař a hudebník Antonín Vrábel,
člověk obdařený neuvěřitelným "básnickým střevem". Zapěli jsme si všichni
:-).
Pár slov na závěr - skvělá akce, tradičně profesionálně zorganizovaná, s některými vysloveně zábavnými prvky - jako byla tombola a protokoly o vyřazení majetku :-). Pozitiva převažovala natolik, že jsme rychle odpustili i o pár stupňů nižší teplotu v sále a to, že selhala původně plánovaná možnost přespání. Koneckonců na čaji vybudovali Britové celé impérium, tak proč bychom ho nemohli pít i my, řidiči. A vlastní postel je vlastní postel - i když jsme ji v mlze, která padla na celou severní Moravu měli problém najít. Ještě v noci jsme si ověřili, že mimo posádky vozu "A" dorazil domů v pořádku i vůz č.1 a šli jsme spát s dobrým pocitem pohody a příjemně stráveného předvánočního odpoledne.
Nástěnkář
|
||||||||||||||||||||||
Text (C) nástěnkář, foto (C) světluška a nástěnkář |