Valaši tak trochu vrací úder

Soutěž u příležitosti neuvěřitelného 40.výročí založení PC Ostrava

     Za okny bylo opět kořalečno - sotva deset nad nulou, vítr a neustávající déšť. A co jiného v takové slotě dělat, než zapadnout  s chlapama do hospody (když pomineme možnost zalézt si do postele třeba s nějakou pěknou ... knížkou).  A když už jsme se rozhodli pro ty chlapy, tak ideální jsou ti, kteří mají stejný pohled na svět - je to pohled skrz oblaka vonného kouře z jejich dýmek.  A věřte, nebo ne, chlapi z PC Ostrava koukají na svět přes své dýmky už čtyřicátý rok! Neuvěřitelné, ale je to tak. 
   Vyrazili jsme v počtu tří reprezentantů, nástěnkář  se tentokrát ujal role abstinujícího řidiče, další místa ve voze obsadili praporečník, ovšem bez praporu, a Garfield.  To, že praporečník zapomněl klubovou vlajku se dá vysvětlit (nikoli omluvit) tím, že s Garfieldem od rána trénovali své vnitřnosti burčákem a slivovicí a nepodstatné nepatrnosti typu prapor, klubová vesta a foťák prostě vypustili. Účast ze strany Fajfklubu byla tentokrát poměrně slabá, někteří bojovali s nemocí, jiní s jeleny, další byli v práci, někteří nikam nejezdí z principu, a o některých ani nevíme, jestli ještě žijí :-( 
     Cesta uběhla v pohodě, hodinu po poledni ohlásila navigace:"Dojeli jste na místo určení, vypadněte z vozu", a byli jsme přímo před restaurací "U Adámků" v obci Lučina na břehu Žermanické přehrady, na výsostném území našich ostravských přátel. Bohužel první, s čím jsme se setkali v sále, byla děsná zima. Později se přiškobrtal údržbář a topič v jedné osobě, který nám suše oznámil, že začal topit pozdě, a že až bude v sále teplo, to my už budeme na cestě domů. No co už. Začali jsme situaci řešit konzumací čajů, v případě praporečníka a Garfielda i rumů. Rumy a hektolitry horkého čaje nás pak provázely celým odpolednem, protože teplota se výrazně nezvýšila ani po instalaci přímotopů (vyhazovaly pojistky) ani po zapálení dýmek (příliš malé kotlíky na vytopení tak velké plochy).

     Jinak se vše vyvíjelo více než příznivě. Po registraci u tradičního časoměřiče Standy Farany jsme všichni  dostali několik sponzorských drobností, kromě doutníčků a šňupacího tabáku stál za povšimnutí především banánek v čokoládě - neobvyklé, zato originální :-)  Ve čtrnáct třicet bylo odstartováno. Každý si nacpal dýmku třemi gramy "Tajemství prezidenta PC Ostrava", nažhavil jej dvěma zápalkami a už to frčelo. A to doslova, protože tabák hořel jak divý. První odpadl Balcar jr. z klubu hostitelů, ovšem v dobrém čase okolo 37 min., pak se pořadí pravidelně střídalo, vždy jeden Valach a tři Ostraváci až do úplného konce. Drama samozřejmě nastalo v závěru, kdy okolo 55.minuty o prvenství bojovali náš Garfield s Karlem Balcarem seniorem, výsledek byl bohužel v náš neprospěch. Garfield za své krásné druhé místo dostal soutěžní dýmku z ostravského Klání, je určitě šťastný, že té své, kterou si nedávno přivezl zpod Landeku,  pořídil sestřičku, ba přímo jednovaječné dvojče. Otec a syn Balcarovi tedy tuto soutěž jistili zodpovědně z obou konců.  Na celé soutěži bylo ale úžasné to, že se celou hodinu co jsme kouřili, vyprávěly vtipy. Byl to opravdu mazec, rozhodčí z CIPC by z nás asi kleplo, ale my se excelentně bavili.

     Po soutěži jsme se pak oddávali dalšímu potěšení, tentokrát v podobě plných talířů. Protože pořadatelé nechtěli nechat nic náhodě, objednali jídla o něco víc, než nakonec bylo účastníků (asi tak dvojnásobek) a tak bylo takříkajíc na přidání. Většina si nacpala žaludky skoro k prasknutí, a dlouho pak neměla ani pomyšlení na vyvíjení nějakých dalších aktivit. Bříško si pěkně nacpal i Vlastíkův pes - voříšek Eda, který nám následně předvedl ukázku ekonomického mytí nádobí pouze pomocí jazyka, bez použití saponátů. Zanedlouho nás ale čekala další soutěž, jak už se stalo tradicí na klubových derby Fajfklub-PCO, a to v co nejpomalejší likvidaci miniaturního suchého doutníčku. V této soutěži se odvrátilo štěstí od rodiny Balcarových, Balcar starší skončil krátce po startu. Zabodoval naopak nástěnkář, který nakonec bojoval o první příčku se Standou Faranou. Bohužel i zde se štěstěna přiklonila na stranu hostitelů. Nutno podotknout, že i tato druhá soutěž byla doprovázená sérií vtipů, samozřejmě jsme se obezřetně a korektně vyhýbali anekdotám na téma cikáni, homosexuálové, černoši a podobně.

Hádejte, kdo byl první ve frontě na druhou porci kuřete s hranolky ... ano, byl to náš Garfield	Nástěnkář bojuje s posledním žďobínkem doutníčku

     Po soutěžích následovalo vyhlášení výsledků a předání cen, na každého se dostalo. První cena byla velmi hezká "Jirsovka", ale nejméně balík čističů si odnesl každý. Speciální ocenění pro nejúspěšnější přespolní tým si -jak jinak- odváželi Valaši. Byl to tradiční ohromný bochník chleba s dýmkařskou dekorací na povrchu. Skončil u nástěnkáře jako malá satisfakce za nevypité rumy - popravdě, z chleba jej určitě druhý den nebude bolet hlava :-)

 

Čaje a rumy - naši věrní průvodci sychravým odpolednem	Fotografie ze žabí perspektivy - fotil Lojza
Chlebová dýmka s kmínovým kouřem a třemi majiteli	A tohle už je závěrečný součet - dva ploty, nahoře z čajů, dole z rumů

     Soutěž byla po čertech  povedená, i když Standa Farana svého času prohlásil, že Lučinu zorganizuje na počkání a kdykoliv, nebylo to nic, co by působilo dojmem improvizace. Možná je to tím, že mají stabilizované silné osobnosti na pozici organizátorů, jmenovitě se jedná o Standu a prezidenta PCO Miroslava Sítka, a důležité bude i zázemí ze strany pana Celucha a jeho firmy. To je nás pohled zvenku, pokud jsme někoho opomněli tak se samozřejmě omlouváme, ruku k dílu určitě přiložilo víc lidí, ale jmenovaní nám přijdou jako persony "bez kterých by to nebylo".  Pravda je, že po letošním excelentním Klání bylo uspořádání Lučiny zřejmě opravdu dětskou hrou :-) .
     Na Beskydském kouření bylo nekonečné množství srandy, Ostraváci jsou skvělá banda stejně rozmanitých lidí, jako jsme my ve Fajfklubu. Báječně jsme se bavili a vůbec se nám nechtělo domů. K odjezdu nás přinutila až tma za okny.
      V neustávajícím dešti jsme se naskládali do auta a vyrazili směr jih.  Kdyby nás cestou ovšem zastavil policista a my otevřeli okénko, detektor alkoholu by mu zřejmě zděšením vyskočil z kapsy a utekl do polí :-) . Cesta uběhla rychle, i přes odporné počasí celkem v pohodě a tak jsme okolo osmé vysadili Garfielda v Rožnově a o něco později jsme celou akci ukončili s Lojzou ve Valmezu.
     Nemělo to chybu, příště s námi zase počítejte !
                                             
                                                                                                        nástěnkář

  fotografie i text (C) Radim Přikryl