Přes půl Polska na Slovensko a zpátky ...

28. září 2019

Začala podzimní sezóna dýmkařských soutěží. A hned Velkou cenou, pekně medzinárodně Grand Prix, a Slovakia k tomu. Pořadateli GP byli kamarádi z PC Nitra – podle nás rozhodně nejvíc viditelného Pipe clubu u našich východních sousedů.

Místo konání bylo zvoleno velmi zajímavě. Na úplně severozápadním cípu Slovenska, na hranici s Polskem, v obci Oravská Polhora. Zdánlivě tedy kousek od nás, pohoda, za chvíli jsme tam. Nicméně po nahlédnutí do mapy už to tak optimisticky nevypadalo, cesta po českém a slovenském území vypadala nejméně na tři hodiny tam a další tři zpátky. Schůdnější se ukázala možnost navštívit kromě našich východních sousedů i sousedy severní, cesta po polské dálnici a potom sešup zpátky na jih byla o hodinu kratší. Malý postřeh – město Bielsko-Biała mapy Google vytrvale počešťují a překládají jako Bílsko–Bělá. Asi se inspirovali u Cimrmanů -  Nový Jork a Liptákov, obce mé nejmilejší.

Na výpravu po třech zemích se vypravili dva reprezentanti, Světluška a Nástěnkář. Start byl v 8,30 v Loučkách u Víti, kde se posádka zkompletovala na palubě nástěnkářova vozidla.

Pak už následovala jízda směr Frýdek-Místek, Český-Těšín, Bielsko-Biała až Oravská-Polhora. 😊

Zhruba v jedenáct jsme byli na místě, pozdravili jsme se s přítomnými, a vítali další přijíždějící. Úderem poledne jsme se všichni společně vypravili na bývalou slovensko-polskou celnici, kde je dnes expozice Cechu slovenských gajdošov. Což jsou dudáci. Expozice zajímavá, tradice je stále živá a udržovaná, stále existují i mladí lidé, kteří hrají i na kozí měchy a nejenom na smartphonech. Dnes jsou prý měchy už i goretexové ...

Pak jsme si -už zpátky na kolibě- dali polievku s rezancami a vyprážaný bravčový rezeň so zemiakmi a šalátkom. A potom už následovala registrace do soutěže.

Při registraci nás zaujalo to, že mládenci za kompjůtery nemluvili slovensky, ale nějak jnak, ještě „východněji“. Byli to totiž Ukrajinci. Ne, že by si je kolegové z Nitry najali na práci, byli to pořadatelé mistrovství světa, které se bude konat za dva týdny ve Lvově (v originále Lviv), a ti si přijeli v praxi otestovat software, vyvinutý PC Nitra a úspěšně použitý na ME v roce 2016.

Registrovalo se 55 soutěžících, z toho 11% žen, přesně šest. Kromě 22 (!) reprezentantů PC Nitra byli na místě dýmkaři z PC Orava (pobočka PC Nitra :-)), z Bratislavy, z Banskej Bystrice – a také z PC5 Ruda, PC Ostrava, SKD Havlíčkův Brod, a z virtuálního DýmkaNet. Z významných evropských metropolí přijeli borci z Budapešti, z Valmezu a hosté ze Lvova.

Při registraci jsme si také mohli vytvořit soutěžní týmy. Ze soucitu jsme k sobě přibrali osamoceného, nenápadného a tichého introverta Standu z Ostravy, stejně má kus své rakouské firmy ve Valmezu, tak co. Pojmenovali jsme se Valaši (ukrajinsky Valasi) a bylo. Později nás napadlo "Valaši !!!", což by dokonale skloubilo Valmez s Ostravou.

Časový plán klapal, soutěž začala přesně na čas. Slavnostní úvod obstaral folklorní soubor, jak jinak, než s gajdami – na měchy jsme jim nesahali, takže nevíme, jestli byly kozí, nebo goretexové.

Pořadatelé rozdali docela pěkné dýmky z produkce BPK -i když, upřímně, mám raději soutěže s vlastním náčiním, nejsa sběratelem vcelku tuctových soutěžních dýmek, které stejně skončí na dně šuplíku- a pak jsme obdrželi plechovky, obsahující zápalky, dusátko a sáček s tabákem. Tabák byl Special Edition by Stanislaw, vytvořený pro PC Nitra, typu flake. Což se ukázalo jako potíž. Mimochodem, v říjnu v Třebíči se bude kouřit také „flejk“ a také z dýmky BPK – nenaplňuje mě to nadšením. Snad alespoň ve Lvově budou mít kluci nějaký rozumný řez.

S tabákem si neporadilo hned čtrnáct soutěžících, kteří odpadli v prvních deseti minutách. Byl docela vlhký, chtělo ho to hodně nadrobit a pořádně nažhavit ... i když vítěz se s ním dokázal kamarádit skoro dvě hodiny. Takže, jako obvykle, je to spíš o schopnostech, než o tabáku.

Průběh soutěže si laskavý čtenář může vyčíst z výsledkové listiny. Já jen dodám, že vyhrál Zdeněk Smaženka, se zle dotírajícím Lojzou Pospíšilem v zádech. Těm dvěma dýchal na záda Oleksandr Antoněnko z PC Lviv, za ním dříve drtivý vítěz všech soutěží Martin Pedain a až na šestém místě za Kubou Rolčíkem byl nejlepší domácí Viliam Bárek. Ale soutěžní výsledek byl vyvážen špičkovým výsledkem pořadatelským. Za nás zachraňoval situaci Víťa, téměř hodina mu stačila na 15. místo, a náš týmový kolega Standa obsadil 18. příčku. S kapucí by měl na víc, tohle trochu prokoučoval.

Co dál ... po soutěži bylo dost času na společenské vyžití, protože zpracování výsledků dalo ukrajinským kolegům trochu zabrat.

Probrali jsme všechno možné i nemožné, hodně se diskutovala chystaná výprava na Ukrajinu, velká část účastníků GP se zase za dva týdny potká mimo EU.

 Po vyhlášení výsledků a rozdání neuvěřitelného množství cen, mezi kterými byla řada dýmek a třeba i telefon, jsme se začali sbírat k odjezdu. Velká část, respektive skoro všichni účastníci, zůstávali na místě, aby se bavili na afterparty a následně přespali v blízkém penzionu. My s Víťou jsme ale dali přednost prohlídce polské dálnice a vlastním postelím – a vyrazili jsme k domovu.

Výpravu jsme rozpustili v Loučkách cca v deset večer, a nic zajímavého se již toho dne neudálo (o průběhu večírku u táboráku nemám zprávy).  

Moc sympatická koliba ...	... byla součástí většího komplexu ...
... a ten ještě většího ...	Interiér byl stylový ...
Harmonikář dohlížel na průběh a regulérnost soutěže	Goretexové gajdy
Všichni si fotili kozy ...	Pracoviště ukrajinských ajťáků
V pozadí probíhala ochutnávka sýrů	Kouří se pod psa i nad psa. Novinka - Alex již nemá fixní čas půl hodiny, ale náhodně vygenerovaný čas mezi 30 - 40 minutami.
Víťa obětavě asistuje Staňovi při úpravě klobouku	A tady se již soutěží
A chlapci již posílají domů své výsledky ...	Silný team z PC5 Ruda incl. New Malin team
Repre team Valašského Fajfklubu	Vítěz - Zdeněk Smaženka ve vypůjčeném cylindru
A defilé soutěžících na závěr. V soutěži týmů jsme se vešli do první desítky :-)	A tímto se loučíme ...

    text a foto (C) Radim Přikryl