aneb kouření pod chladícími věžemi

Fajfklub se opět vydal na vlastivědnou výpravu, tentokrát do nekouřící elektrárny

     Fajfklub se opět rozhodl rozšířit si všeobecný přehled, neboť nejen konzumací tabákových výrobků živ je člověk. Využili jsme kontaktů našeho šéfmetodika a trenéra Honzy, který řadu let v Dukovanech pracoval, a zorganizovali jsme celodenní výlet s cílem prozkoumat elektrárnu a zajímavosti v jejím okolí.
     Ve dvou vozech ( pro pořádek - vůz označený jako č.1 řídil Karel, vůz označený jako "A" řídil jako obvykle obětavý Honza ) v celkovém počtu sedmi lidí jsme se vydali směr Vysočina . Většina z nás nebyla v nejlepší formě, neboť jsme trochu přehnali konzumaci na řádném dýchánku, který tomuto výjezdu předcházel.  Řidiči byli naštěstí v pohodě, takže cesta proběhla bez sebemenších komplikací, ale byli jsme nuceni cestou zkonzumovat větší množství kávy, než je obvyklé.
     První navštívenou zajímavostí byla Dalešická přehrada, která je provozována jako nedílná součást elektrárny, a to jako zdroj vody pro chlazení systémů a současně jako akumulátor energie vyrobené mimo odběrové špičky -v noci se přečerpává voda ze spodní nádrže do horní a přes den se přes turbíny pouští zase nazpět.
    

      Před půl desátou ranní jsme se hlásili na informačním centru JE. Ujala se nás velmi sympatická výřečná průvodkyně, která nás měla na starosti po celou dobu exkurze. Zkoukli jsme informační filmy, modely celého areálu elektrárny, modely reaktorů, palivových tyčí, byl nám podrobně vysvětlen princip výroby energie pomocí štěpné reakce ... prostě se z nás stali fundovaní odborníci na jadernou energetiku. Návštěvu v informačním středisku rozhodně doporučujeme všem jihočeským i rakouským matkám.  Pak nastal zlatý hřeb programu - vstup přímo do prostor elektrárny. Po odevzdání fotoaparátů, mobilů a kapesních nožů jsme prošli detekčním rámem a někteří ( zažili jsme to už v Anglii :-) i podrobným průzkumem oděvu, který nepřestával dráždit detektor kovu. Dostali jsme se dovnitř nakonec všichni. Když jsme se postupně seznamovali s bezpečnostním zařízením elektrárny, někteří z nás propadali malomyslnosti, nedoufajíc, že se ještě někdy dostanou ven.  Systém je opravdu velmi propracovaný, mraky senzorů, kamer, chytrých turniketů, identifikačních karet s omezením vstupů podle oprávnění jednotlivých zaměstnanců, nedaleké vojenské letiště ... mám pocit, že se v tomto případě kostkovaných šátků bát nemusíme. 
      Technickými podrobnostmi se zde nebudu zabývat,  fundovanější výklad se dá najít jinde. Musím napsat jen to, že elektrárna je jedním slovem působivá. Ať už více než stometrové chladící věže, ze kterých se za zvuků vodopádu valí oblaka páry, tak třeba turbínové sály, kde se  točí třítisíckrát za minutu osm turbín ženských jmen ... Elektrické vodiče od generátorů průměru osobního auta...  Řídící místnost - velín s deseti tisíci kontrolek do výše pěti metrů ... Plavací kruhy na zábradlích v reaktorovém sále...*     Opravdu silný zážitek.  Součástí exkurze byla i návštěva závodní jídelny. Ta už v nás nenechala tak nesmazatelný dojem jako energetická část JE, ale i tak můžeme říci, že se zaměstnanci ČEZu zřejmě nemají špatně :-)  Mladá paní průvodkyně nás poté  přes dozimetry ( nikdo nezářil :-) odvedla zpět do infocentra, kde nám byly navráceny osobní věci. Udělali jsme si společnou fotografii a rozloučili se s tím, že pokud někdy bude stát plánovaná  JE v Blahutovicích u Nového Jičína, tak paní průvodkyni pozveme zase k nám.
    

Tak se na třebíčsku dělá počasí	Reaktor VVER vvv řezu :-)
Schéma ....	... a model

     Po odjezdu z JEDU jsme zajeli navštívit nedalekou chráněnou přírodní památku, Hadcovou step.  Diky tomu, že nebyla pokryta sněhem, byl to zajímavý pohled i v lednu.  Procházka po zvláštním travnatém povrchu v polovině zimy měla své kouzlo, zvláště, když se z protějšího kopce neslo temné hučení elektrárny.  Z této vzdálenosti vypadala zvlášť impozantně.
 

     Poslední perlička se odehrála při zpáteční cestě. Neodpustili jsme si návštěvu v "daňčím" motorestu, ve kterém se zastavujeme s oblibou vždy, když jezdíme na dýmkařské soutěže do Třebíče . Tentokrát tam ovšem měli svůj den. Hodně svérázná servírka se po dlouhém vyjednávání , se slovy : "No, když myslíte ..." nechala přesvědčit, že Karel má raději palačinky s ovocem, ale bez šlehačky. Vzápětí mu je přinesla s ovocem i šlehačkou. Z Karlova pohledu vytušila, že něco asi není v pořádku a palačinky odnesla zpět do kuchyně. Obratem je donesla zpět, se šlehačkou, ovšem bez ovoce ... nu což. Fojt si dal klobásku, kterou asi zapomněli vytáhnout z mikrovlnky, byla tak tvrdá, že nešla ukrojit ... ale domácí uzené měli skvělé.
     Po zbytek cesty se již nic mimořádného nestalo, kolegové Honza a Karel nás bezpečně a pohodlně dovezli domů. Bude na co vzpomínat, i když elektrárna byla úplně nekuřácká a nekouřící.

    * pozn.: plovací kruhy mají svůj smysl - pokud se jednou za řadu let otevírá reaktor, veškeré práce se dělají pod vodní hladinou, voda stíní záření. Takže jaderní inženýři mají v práci bazén.

  fotografie (C)  Radim Přikryl a (C) Alois Chumchal