XV. Holomócké dótnik v pomalém kouření doutníku

3. října 2015 v Olomouci

     Pomyslná druhá polovina sezóny je v plném proudu. Po letní pauze jsme se vydali do zahraničí na Grand Prix Slovakia v Nitře, ve stejném termínu se konalo Beskydské kouření na Lučině, i tam jsme vyslali naše zástupce. Naši se ukázali i na Mistrovství ČR v Brně na konci září. A zkraje října se konal v Olomouci již patnáctý Holomócký Dótnik, čili soutěž v pomalém kouření doutníku. Tento rodný bratr dýmky je u nás dýmkařů tolerován, takže se i této olomoucké akce tradičně účastníme. Taktéž tradičně nás na této soutěži reprezentuje praporečník Lojza + 1 (někdy i 2). Již s ním v Olomouci byli Jirka, Aleš, Tomáš a letos nástěnkář Radim.
     Další tradicí spojovanou s Dótníkem je doprava. Do Olomouce se jezdí vlakem. A tak jsme se s Lojzou potkali u domu a pěšky vyrazili ku vlaku. Vláček měl na odjezdu zpoždění „jen“ asi patnáct minut, což by nás nechalo v klidu, kdybychom nenarazili na zavřené dveře naší oblíbené „nádražky“. Naše soutěž v minulém roce zřejmě nestačila k nastartování nekonečné prosperity tohoto restauračního zařízení a ono teď čeká na nového nájemce. A my si museli v trafice koupit pivo v plechovce.
    

     Cesta proběhla bez potíží, v Olomouci jsme byli cobydup, dokonce jsme stáhli i část zpoždění, a tak jsme v klidu přestoupili do lokálky která nás měla převézt do místní části Hejčín, kde leží hospoda U pelikána. Lokálka měla ovšem taktéž patnáct minut zpoždění, asi abychom si mohli řádně prohlédnout první nástupiště hlavního nádraží. Lojza měl alespoň čas trochu zregenerovat své bolavé nohy obuté do nových bot. Minuli jsme Anču a po několika minutách kulhavé chůze byli na místě. Hospoda vypadala úplně stejně jako loni, dokonce i zima a tma uvnitř byly stejné.

Lojzovi se nechce dovnitř	Mirkovi Blizňákovi z PC Zlín také ne
Ostatně i pořadatelé raději zůstávají na sluníčku ...	... včetně prezidenta pořádajícího PC Olomouc
Ale žaludky nás přesvědčily, abychom se do tmy a zimy vydali ... jídla bylo moře	... a existovala i naděje na získání dobrého nápoje

     Dovnitř nás nalákala až vůně prdelačky, tradiční to součásti zabíjačkových hodů, které bývají součástí olomouckých soutěží od nepaměti. Postupně na stolech přistávaly jitrnice, jelítka a tlačenka, s čerstvým chlebem a některým ze čtyř druhů piva se chladno v sále snášelo tak nějak líp.
     Teplotu jsme pak korigovali tradičním způsobem, objednáváním čajů s rumem a rumem. Vlastní soutěž byla docela zajímavá, účastníků nebylo mnoho, a vcelku striktně se rozesadili ke dvěma stolům ve formátu domácí vs. přespolní.
     Kouřily se doutníky Alberto Turrent Triple Play Short Belicoso. Doutníky byly zajímavé již svým tvarem, byly krátké, široké, s nápadně tmavě hnědým krycím listem. Spolu s výrazným stříbrným prstýnkem vypadaly opravdu exkluzivně.
     A.Turrent je mexický výrobce, z jeho domoviny je u tohoto doutníku krycí list, náplň je tvořena směsí nikaragujských a honduraských tabáků. Soutěž není úplně ideální prostředí pro degustaci doutníku, nicméně můžu říci že doutník měl plnou chuť, necítil jsem v něm nic rušivě ostrého nebo hořkého, naopak byl příjemně nasládlý, snad až do čokoládova, výborný pro zhýčkané dýmkařovy chuťové buňky.  Chuť malinko negativně ovlivňuje i to, že doutník je krátký a s velkým průřezem, čili teplota a způsob hoření na chuť působí.    

Hlavní rozhodčí s jednou z asistentek	Alberto Turrent Triple Play Short Belicoso Nebylo to torpédo, spíš atomovka typu Fat Man. Vynikající. Škoda si požitek kazit snahou o co nejdelší čas.
Pan prezident zahajuje soutěž	Letos nebyla valně obsazená ...
... sál byl spíš poloprázdný, než zpola zaplněný. Pan prezident na konci soutěže hovořil účastníkům do duše, jak máme být solidární a jezdit na soutěže. Což o to, my jezdíme, ale olomoucké vídáváme jen na domácí půdě.	Ale asistentkám malá účast na dobré náladě neubírá
Jediná žena v soutěži Stanislava Hartlová, sedící mezi Radimem a Oldou Tanertem	Lojza si doutník spíš vychutnává, než aby se snažil za každou cenu udržet jej při životě co nejdéle

      Nás během soutěže malinko zklamalo jen to, že doutník nehořel příliš rovnoměrně, většině soutěžících se stalo že prohoříval po straně, nebo naopak zůstal neporušený proužek krycího listu. Pak už to bylo o šikovnosti každého, jak a za co zbývající kus doutníku držel.
     Průběh soutěže vydedukujete nejlépe z výsledkové listiny, zajímavé bylo, že u stolu "hostů" dosáhl nejlepšího času nástěnkář který se umístil šestý, a všech zbývajících pět již bylo u stolu "domácích".
      I tak bylo zajímavé, že tak krátký doutník vítěz kouřil více než dvě a čtvrt hodiny. Zřejmě dobrý oddíl, tihle olomoučtí.

Radim se rozcvičuje s dýmkou	Postupně přechází z dýmky na doutník
Připravuje se na start	A jde se na to
	A o dvě hodiny později ... už mnoho nezbývá Nakonec mu doutník zhasnul i když nějaký gram tabáku ještě zbýval.

     Na stolech po nás zůstal takový nepořádek, že se divím že jsme nemuseli platit příplatek za úklid. Raději jsme utekli ven, na sluníčko a nedobrovolně se vrátili až na vyhlášení výsledků.
     Nejpozoruhodnější byl závěrečný proslov prezidenta PC Olomouc, jak ho mrzí, že na soutěž, které věnovali tolik práce a úsilí přijelo tak málo účastníků. Mluvil nám z duše. Problém je jen v tom, že my vymetáme kdejaký kout a soutěž, zatímco olomoučtí sedí doma.

Tomáš Tymel z PC5 Ruda (vlevo) s Pavlem Hartlem z Bruntálu	Těžiště dění se přeneslo ke stolu domácích - první pětka byla jejich
Tomáš si hrdě odnáší diplom za 22. místo	A Lojza slaví svou devatenáctku
	A jedeme domů ... Lojza melancholicky vyhlíží lokálku která nás odveze k rychlíku na hlavní nádraží

           Po vyhlášení nás už nic příliš nedrželo, protože uvnitř sálu byl kromě zimy a šera ještě děsný smrad :-) a tak jsme ještě chvíli klábosili na sluníčku před hospodou, Lojza ještě vyfotil pár slečen a pomalu jsme se v doprovodu Mirka Blizňáka vydali k vlaku.
     Cesta domů proběhla klidně, měla i edukativní rozměr, v kupé s námi seděly dámy které jely ze schůze chovatelů kapesních psů, tuším že bišonků. Dozvěděli jsme se opravdu hodně, hlavně o tom, jak se mezi sebou dovedou nesnášet lidé v jakémkoli oboru lidské činnosti. Bylo milé, jak dámy které se věnují chovu roztomilých mazlíčků prožívaly a komentovaly rozbroje mezi chovateli - přitom by člověk řekl že se taková činnost přece musí provádět s láskou, tak jako třeba kouření dýmky a doutníku :-).

A pak už jen taxík z nádraží a byli jsme doma.

A příště pojedeme zas. Protože proto.
   

 ZDE najdete výsledky                                                   

  fotografie (C) Alois Chumchal text (C) Radim Přikryl