Dvanáctý ročník Mistrovství Valašska v pomalém kouření dýmky, 15. března 2014

Ve znamení páry a dýmu, nejen z dýmky.

     Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. Sychravý podzim loňského roku přinesl našemu klubu starost, kde nalézt nové útočiště. V naší, po mnoho let zakuřované Kolibě, jsme byli personálem natolik „obšťastňování“, že jsme ji museli opustit. S tím se ovšem objevil i problém, kde uspořádat naši tradiční soutěž v pomalém kouření dýmky. Štěstím bylo, že ekipa našich závodníků, která na podzim vyrazila vlakem na Holomócké dótnik, se před cestou občerstvila v místní nádražní restauraci. Vzpomínky na vysoké stropy, dobrou chuť piva a ochotný personál, stejně jako myšlenka – tuším, že praporečníka – uspořádat soutěž zde, nakonec byly oprášeny. A vzhledem k tomu, že jsme velmi kreativní, rozjel se klubový brainstorming doslova na plné pecky. Po mnoha diskusích nad „přidanou hodnotou“ soutěže, byl péčí nástěnkáře vytvořen originální jízdní řád Valašských drah, stejně jako jízdenky. Ty se mimochodem také pěkně nacestovaly po naší matičce vlasti.  A pak se již rozjela tradiční mašinérie příprav, kterou každý, kdo pořádá soutěž, velice dobře zná. Jako bonus se podařilo zajistit u meziříčského spolku přátel historické železnice prohlídku depa i s výkladem, takže nakonec jsme netrpělivě očekávali den D.

Aleš se Zdeňkem připravují informace pro cestující veřejnost.	O poznání veseleji aranžují plakát uvnitř lokálu

Takto se nám zaplnil lokál už dlouho před startem	Fojt Marek stylově vítá příchozí  a zahajuje soutěž

Den D -24 hod. začal přinášet první ztráty a lehké provozní komplikace. Světluška musel zůstat ve své hospodě, metodikovi onemocněla dcera, starosta Zbyňďa onemocněl sám, pokladník se stal rekonvalescentem, technik apatickým, fojt se nevlezl do gatí a nástěnkář v den soutěže musel plnit jiné povinnosti. K tomu ještě zůstaly ceny od sponzora v olomoucké pobočce etrafiky, takže důvody pro trochu nervozity by byly. Ale protože nejsme leckdo, drobné problémy nás spíše motivovaly k vyššímu výkonu.

Po zahájení se celý lokál odebral na exkurzi mezi historické mašinky.	Ostrý start soutěže - technik zachraňuje poslední zrnka tabáku
Atmosféra pomalu houstne. Jsme jako nákladní vlak, kouříme, vykládáme ...	Akademici z Uherského Hradiště
Půvabné takyrozhodčí bedlivým okem dohlížejí na dodržování fair-play.	Vlastík Šenkýř právě vystupuje na 24. km v Hranicích

V den D jsme mohli v částečně útulné (neb byla prázdná), nádražní restauraci zvané „Nádražka“, přivítat první přišedší účastníky. Tříčlennou soutěžní ekipu ze Zlína, vedenou uhlíkovým šamanem Mirkem Blizňákem.  Následně se začala restaurační místnost zútulňovat příjezdem chlapců z Rudy, s pověstnými klobouky na hlavách, akademiků z Uherského Hradiště, synků z Ostravy (bohužel, bez prezesa, který musel zůstat fárat doma, v takové té malinké komůrce. Přejeme brzké uzdravení!), bodrých Hanáků z Olomouce a dalších milých míst. Tentokrát trochu netrpělivě byl očekáván příjezd olomouckého doayena  Jendy Cetkovského, který zcela mimořádně plnil i roli kurýra s tabákovými cenami do soutěže. Jeho příjezdem spadl fojtovi olbřímí balvan z hercny a na tomto místě, ještě jednou, Jendovi děkujeme! V poledne přibyly k hlavnímu rozhodčímu dvě sličné taky rozhodčí, takže již nic nebránilo tomu, aby se dojedlo, dopilo a mohlo vyrazit na prohlídku nedalekého depa. Zde již čekala v plné parádě jedna z posledních 5-ti parních lokomotiv na Moravě.  Díky obsažnému výkladu, kde např. informace o maximální rychlosti 60 km/hod., byla zcela elementární a kde si mohli zájemci doslova vše osahat, jsme odcházeli zase o něco chytřejší. No, a po příchodu se již mohlo začít soutěžit. Všichni soutěžící byli obeznámeni s jízdním řádem, rozdány zápalky s památeční krabičkou a tabák pocházející ze země, kde pan Watt vynalezl parní stroj, tedy z Anglie. Jednalo se o limitovaný tabák z dílny Samuela Gawitha, jménem Jubileé, který byl speciálně namíchán pro diamantové výročí britské královny Alžběty a rovněž k oslavě 220-ti let trvání firmy Samuela Gawitha. Pro naši soutěž tedy určitě příhodný tabáček. Před samotným startem soutěže překvapil velmi mile domácí pořadatele Olda Tanert, který odměnil nález před rokem zapomenutého stojánku pro klubovou vlajku. Nálezné je velmi sympatické a kdyby Olda u nás zapomínal stojánek častěji, vůbec bychom se nezlobili.

Kluci a děvčata  z Holomóca	Společný stůl ostravských a brněnských - mezi dýmkaři není rivalita
Mládenci z Rudy	Alois si hrdě drží svou trofej pro nejlepšího Valacha v soutěži

A je po všem. První cenu si odnáší Vladimír Beránek z APC. Pozoruje ho záznamník Kuba, který celou soutěž pečlivě evidoval časy a stanice ve kterých soutěžící vystupovali	Krásné kartónové retro jízdenky a potvrzení o ukončení jízdy místo diplomu.

Pak již hlavní rozhodčí odpočítal odjezd, výpravčí foukl do píšťaly a mohlo se vyjet ku Praze. Jako první vystoupil z vlaku domácí borec, bez klubové příslušnosti, Petr Palát. Bylo to ve třetí minutě a místem se stala Lhotka nad Bečvou. A vesele se dýmilo, vláček ukrajoval cestu ku Praze, a postupně se vystupovalo z vlaku. Bard dýmkařských soutěží a dýmkařství vůbec, Vlastík Šenkýř ukončil jízdu v Hranicích na Moravě, Olda Tanert asi zachtěl shlédnout cukrovar v Prosenicích, na další cukrovar ve Vrbátkách se mohl podívat Karel Pekárek, v poetickém Bezpráví vystoupil technik a z domácích borců zůstal ve vlaku jediný praporečník. Ten chvílemi začínal připomínat japonskou kalkulačku, neb stíhal hned několik funkcí: občerstvovací, fotící a společenskou. Trochu komplikací způsobil rozhodčím, neb při své rotaci po místnosti, si tu a tam půjčoval dusátko k upravení tabáku v hlavičce. Nikdo z poškozených se ale nebránil, nikdo nepodal stížnost a nikdo nenašel příslušný zákaz v pravidlech, takže praporečník byl ponechán dále v oběhu. Nakonec vystoupil jako 5.předposlední v Padrubicích-Pardubičkách. Ve finiši zůstali ve vagóncích II.a III.třídy osamoceni Standa Farana, Honza Machančík, a Mirek Blizňák. Kteří nakonec i v tomto pořadí vystupovali. Ve finále dorazil do Prahy, na hlavní nádraží, Vláďa Beránek, který se stal vítězem soutěže a mistrem Valašska pro rok 2014. Držitelem ceny pro nejkrásnější dusátko se stal Olda Tanert, který zaujal dámskou část poroty. Po dekorování účastníků soutěže měl závěrečnou řeč, a velmi krásnou, Vlastík Šenkýř.

Všem účastníkům naší jízdy děkujeme, že mezi nás zavítali a budeme se těšit na příští ročník. Zvláštní poděkování patří dvěma sličným taky rozhodčím a všem ogarům z Fajfklubu, kteří nějakým dílem přispěli k soutěži. Rovněž děkujeme personálu nádražní restaurace za vstřícnost.

                                                     Fojt
 

Tady je jízdní řád, resp. výsledková listina, ZDE ve formátu PDF a ZDE a ZDE jako obrázek JPG.

A ZDE se můžete podívat na dokumentární filmeček o letošní Fajfce, který natočil náš dvorní kameraman Zdeněk.

  text (C) Marek Netolička   foto (C) Alois Chumchal