Posedmé, doufáme, že šťastně ... 14.března 2009

VII.ročník Mistrovství Valašska v pomalém kouření dýmky

Upozornění: reportáž je psána z pohledu ředitele soutěže, takže je silně neobjektivní :-)

Výsledková listina ZDE

     Zase ta pitomá první věta. Hm, tak asi něco v tom smyslu že se rok s rokem sešel a zase je tu jaro a zase je tu Starostova Fajfka a zase se nemůžeme dočkat a zase se bojíme jak to dopadne ... takže to vezmu znova pěkně od začátku. Přípravy na „Fajfku“ samozřejmě začaly nejméně měsíc před datem soutěže. Nejsme sice jako pražská firma, co s mnohamilionovým rozpočtem chystá dvacet let dopředu neexistující olympiádu, ale nějaký předstih to chtělo. Zvlášť když jsme loni vystoupili z ADK a přišli jsme tím o masivní a všestrannou podporu při organizaci soutěže a tím i o mohutný sponzoring ze strany jedné významné dýmko-tabáko-doutníkové firmy :-). Tak jsme na to zůstali sami jako ty siroty v pohádce. Ještě že jsme ogaři z Valašska, samostatní a schopní, a vždycky si nějak poradíme.

Poslední přípravná schůzka a přehlídka cen a dárečků, fotografováno v předvečer soutěže	Garfield řídí schůzi, ukryt za talířem, plán činnosti na druhý den je již jasný
První fotografie ze dne konání soutěže. Pod obrázkem je originál plakátu pro osvěžení paměti, je škoda aby takové dílo upadlo v zapomnění - všechny dýmky by Aleš Rimanovský	Sobota, 11:00 - dosud ještě prázdná  Koliba

      Dlouho dopředu jsme si rozdělil úkoly a pustili se do práce. Jak už je zvykem, krásný plakát a pozvánky vytvořil Zdeněk Zimák, který se navíc vzdal soutěžení a vzal na sebe náročnou funkci „Takyrozhodčího“. Pak bylo nutné postarat se o ceny, aby, jak už je na dýmkařských soutěžích dobrým zvykem, nikdo neodešel s prázdnou (když už za své startovné nedostal ani ostrouhaný smrkový špalík:-)).
     Tady pomohli sponzoři, kterým jsme velmi vděční a mnohokrát jsme je již jmenovali, ale přece jen neuškodí je připomenout znova, takže díky, doktore Trenzi, pane Grafe a Michale z eTrafiky.
     Na cenách se podíleli významným způsobem i členové klubu. Prvního musím jmenovat místostarostu Jirku Pernického, který v posledních letech zastupuje toho Starostu v názvu soutěže. Daroval krásnou Krškovku jako první cenu a spoustu drobností. Svým dílem přispěl i postupně objevovaný talent ve výrobě dýmek, náš hlavní dezénista Aleš Rimanovský. Jeho dýmky zdobily letošní plakát a jedna z nich teď zdobí stojánek bronzového medailisty.
     Krásné knihy nám daroval Zbyněk a další členové přidali různé zajímavé věci, které našli na půdě :-) a k tomu jsme vydrancovali Trafiku roku u nás pod náměstím. Navíc neplánovaně přibyly drobnosti od příchozích, pan Sítko z PC Ostrava nám přivezl pár kousků ze své trafiky, jeho kolega nám daroval nádherné perníkové srdce od své manželky, Vašek Pchálek z PC Silesia tašku kancelářských potřeb, Jirka Zapletal úžasné dusátko s vlastním stojánkem, připadali jsme si jako na dobročinném bazaru, díky kamarádi.
     Z důležitých organizačních záležitostí je třeba ještě zmínit naporcování soutěžního tabáku, kteréhožto úkolu se ujali fojt s technikem, výrobu papírů na stoly a pamětních listů – moje práce, a dohotovení putovní ceny, které společně řešili Dalibor-Kuba-Honza.

V dosud prázdné Kolibě se v krbu točila opuštěná vepřová kolena ...	... nemohli jsme je tam nechat
IT kroj	A tady už se Koliba začíná zaplňovat, na snímku Michal a jeho team Dýmka Net

     Po několika pracovních schůzkách, kde jsme si kontrolovali plnění úkolů nastal den „D“. Sešli jsme se v deset ráno v naší domovské Kolibě. První, co nás trefilo do nosu, byla vůně vepřových kolen, která se v masivním počtu točila v krbu. To byl příspěvek rodiny Pavelkových, nových nájemců naší Koliby, ke zdárnému průběhu soutěže – protože plný žaludek je základ pohody. Zdeněk pověsil na zábradlí na ochozu dvoumetrový plakát, já vytáhl ze svých zavazadel počítač, tiskárnu a asi dvacet kilo cen, papírů, tabáků a suvenýrů a šli jsme do toho. Sešli jsme se v téměř plném počtu, takže práce šla pěkně od ruky. Přenášely se stoly, přestavovala restaurace, tahaly dráty, ladily počítačové programy, třídily ceny ...
     Okolo jedenácté hodiny se začali objevovat první soutěžící. Úplně první byl Mirek Blizňák ze Zlína. Postupně se objevili kamarádi z PC Silesia v čele s Martinem Vašákem a naším klubovým dodavatelem dýmek Jirkou Zapletalem. Vzápětí dorazila druhá „partyja“ ze severu, synci z PC Ostrava i se svým prezidentem Miroslavem Sítkem. Michal Hubacz se svými přáteli zastupoval virtuální klub DýmkaNet, Přemek Omrt s kufrem svých dýmek hájil barvy KPC Hradec Králové a co nám udělalo zvlášť velkou radost, byl příjezd zástupce PC Brno Pavla Šrubaře.
     Věříme, že je to první náznak oteplení vzájemných vztahů, které byly dost vlažné od naší kritiky Mistrovství republiky v Brně v roce 2005. Naproti tomu nepřijel nikdo z Olomouce, pod průhlednou záminkou včasného neobdržení pozvánky ... tam se zase vztahy nepochopitelně ochlazují, a to od doby našeho osamostatnění se od ADK. Někteří rytíři naši nezávislost zřejmě nějak nemůžou zkousnout.

Přijel náš dlouholetý dodavatel dýmek Jirka Zapletal	A ve svém obvyklém koutku seděl Přemek Omrt
Pamětní listy podepisuje hlavní rozhodčí Dušan Jurek	Pokladník Jožka Vybíral rozdává tabák a zápalky - můžeme začít

     V poledne se ve dveřích objevil náš dlouholetý hlavní rozhodčí Dušan Jurek. V tom okamžiku bylo jasné, že jsou splněny všechny předpoklady pro hladký průběh soutěže. Kromě své autority a klasických ručičkových stopek si přinesl taktéž cenu pro soutěž o nejhezčí a nejoriginálnější dusátko.
     V 13,30 byla již celá třicítka účastníků zaregistrována a připravena ke startu. Po oficiálním úvodu a připomenutí pravidel –kouřilo se bez dusátek, bez suchých destiminutovek, ale zato s obrovskými zápalkami- hlavní rozhodčí odstartoval soutěž. Zapálili všichni, s dvaceticentimetrovými krbovkami snad ani nešlo nezapálit, a lehce latakiový kouř z tabáku "Rattrays 7 Reserve Medium" se krásně vinul ke stropu naší milé dřevěnice.
     Po čtyřech minutách ale časomíra obdržela první hlášení o vyhasnutí dýmky. Nezadařilo se Petru Vavříkovi z DýmkaNet. Ironie byla v tom, že po průzkumu údajně vyhaslé dýmky nalezl ještě uvnitř žhnoucí uhlík ... ale už bylo pozdě. Všem se ulevilo, protože nikdo nechce být poslední, ba ani předposlední :-). Další fakta o průběhu soutěže si vyčtěte sami z výsledkové listiny, odkaz je nahoře, já se budu věnovat zábavnějším věcem, než jsou minuty a vteřiny.   
     

Oficiální zahájení, uvítání, připomenutí pravidel atd., vlevo hlavní rozhodčí, vpravo "Takyrozhodčí" Zdeněk Zimák	Krásně plný lokál
Takto kouří Opavští	A takto PC Ostrava

      Rozhodčí a Takyrozhodčí během kouření hodnotili odložená dusátka. Stejně jako loni nakonec vyhlásili více kategorií, tentokrát dvě, v kategorii „nejhezčí dusátko“ zvítězilo elegentní ťapťátko v podobě plachetnice od Jirky Zapletala. V kategorii „nejoriginálnější dusátko“ se na špici dostal ryze valašský nástroj, kombinace dusátka a lahve se slivovicí. Bylo moje :-). 
      Protože se kouřilo bez pomoci těchto berliček, časy byly kratší než u jiných soutěží. Přes jednu hodinu se dostala pouze čtveřice soutěžících, ale co je úžasné, tři z nich byli reprezentanti domácího klubu! Poctivý bezdusátkový trénink a dechová cvičení pod vedením plicního lékaře udělaly své. Trojici doplňoval zlínský Mirek Blizňák, který ale nakonec dosáhl jen na „bramborovou“ medaili. Třetí pozici obsadil Karel Pekárek a o první místo se strhl souboj nervů mezi mnou a metodikem-trenérem Honzou Vackem. Jak už napovídá název jeho klubové funkce a vitrína plná dýmek, které v posledních letech vyhrál, jeho šance na prvenství byla přece jen větší. Mne, závodníka veskrze průměrného, někdy dokonce předposledního, hnala dopředu vidina prvního vítězství na opravdové soutěži. Ale dopadlo to podle předpokladů. Po ukončení mého působení v soutěži zbývalo Honzovi tabáku ještě na šest minut, takže Starostova Fajfka a k ní putovní „Kula Sira Přikryla“ jakožto cena pro nejlepšího Valacha putovaly opět do Polic (Police s velkým „P“, není to regál, je to Honzovo trvalé bydliště).

Pavel Šrubař - PC Brno	Petr Vavřík, DýmkaNet. Nejenže nevyhrál, ale ještě si rozbil slivovici :-( (dostal jinou)
Soustředění našeho fojta - věští z kávy výsledek soutěže	Pohodový Aleš

     Krátce po ukončení soutěže –nejlepší možné načasování- zkolaboval počítačový program, který měl na starosti časomíru. Naštěstí pro nás jsou mezi námi borci ze staré školy, kteří víc než počítačům věří papíru, tužce a zdravému rozumu. Takže jsme výsledkovou listinu vytvořili ze záznamů, které si vedl pokladník Jožka, zatímco se Kuba vedle něj snažil mlácením do klávesnice rozehřát zamrzlý program. Byl to úžasný pohled, neb Kuba byl stylově oděn ve valašském kroji a s ním jeho notebook vysloveně ladil. Jeho snaha byla marná, noťas si nenechal poručit ani valaškou. Ruční zápisky byly naštěstí vedeny přesně a výsledky obnovené z této zálohy jsou v pořádku.
     A pak nastal nejpříjemnější okamžik celého dne, předávání cen. Rukou společnou jsme je předávali spolu s fojtem, jako obvykle od posledního místa směrem ke stupňům vítězů. Předávání cen bylo opravdu šťastné, tedy pokud platí rčení, že štěstí nám přinášejí střepy. Poslední Petr Vavřík totiž pěkně z výšky upustil lahvičku slivovice, která byla součástí ceny pro prvního odpadlíka. Satisfakcí mu musel být rentgenový snímek plic, který mu na místě kapesním přístrojem provedl přítomný dr.Trenz a k tomu mačkací antistresový balónek který si mohl mačkat celou cestu domů při přemýšlení o tom, kde při kouření udělal chybu. Další střepy následovaly zanedlouho, Michal Hubacz poslal k zemi originální skleněný destilační přístroj pro domácí výrobu slivovice.

Tradiční pruh světla. Stejně jako loni se Fajfka konala za nádherně slunečného jarního dne, který byl ideální pro posezení v zakouřeném lokále :-)	Konzultace mezi hlavním rozhodčím a plicním lékařem MUDr.Trenzem, který byl přítomen po celou dobu soutěže
Poslední okamžiky soutěže - na vítězství to nebylo	Zde už vítěz Honza Vacek rozdává rozhovory médiím

     Podlaha provoněná švestkovým destilátem pak dodala slavnostnímu ceremoniálu úplně nový rozměr. Předání už pokračovalo nerušeně až k osmi dýmkám pro nejlepší. Osmá byla malá dýmka Tilbury, kterou si s až nečekanou radostí odnesl domů pro syna Světluška, sedmá dýmečka značky BPK trošku ironicky připadla na Přemka Omrta, pak bylo několik dýmek značky Stanislav alias Klouček, třetí byla už zmíněná dýmka z dílny našeho Aleše a bitva o první místo byla ve znamení značek Krška a Jirsa, přičemž vítěz získal prvně jmenovanou.

Vítězný kus v kategorii nejhezčí dusátko, krásná jachta Jirky Zapletala. Po soutěži ji dostal darem Admirál Valašského loďstva a hlavní rozhodčí v jedné osobě.	Slivkošťouch - vítěz kategorie nejoriginálnější dusátko. Po soutěži nejprve zmizel obsah, posléze i přístroj samotný :-)
Povídám ti, že jsi byl osmý, ne desátý !!!	A tady už  zpráva o soutěži letí do hlavních světových agentur

     Hlavní rozhodčí pak vyhlásil vítězná dusátka, my jsme zase jemu dali certifikát o čestném členství ve Valašském Fajfklubu (když už jsme získali ta tři první místa :-)). Úsměvný moment přineslo předání ceny od provozovatelů Koliby. Jejich příspěvek spočívá v proplacení konzumačního lístku vítězi. Honza na něm měl ovšem útratu ve výši cca 50 Kč, a tak jsem s panem Pavelkou domluvil alespoň malou prémii v podobě sklenky whisky. V tom okamžiku mi ovšem nesepnulo, že Honza přijel autem a pije nealko pivo a čaj. A tak Jamesona vypil hádejte kdo ... jednou mu to oplatím, fakt :-).

První cena od místostarosty, mooooc hezká Krškovka.	Putovní trofej pro nejlepšího Valacha - Kula Sira Přikryla. Za dvacet let bude mít velikost Stanley Cupu, neb stojánek se každoročně zvětšuje. Zatím ještě na patrech podstavce nejsou štítky s názvem trofeje a jméno Jana Vacka přes dvě patra.
Předávání cen, zde Miroslav Sítko z PC Ostrava	Michal Hubacz si přebírá destilační přístroj, který vzápětí posílá k zemi

     A bylo to za námi. Vítěz i několik dalších jedinců ještě poskytlo rozhovory médiím tištěným i vysílaným, a mohli jsme si oddechnout, dobře to dopadlo.
     To, že soutěž měla dobrou atmosféru dokazoval i fakt, že se všichni pět minut po skončení soutěže nesebrali a nezmizeli, právě naopak. Sedělo se, jedlo pilo a klábosilo ještě několik hodin po vyhlášení výsledků, prostě přátelská pohoda. A celá řada lidí dokonce ve Valmezu přespala. A tak můžeme říct, že jsme opravdu moc rádi, že za námi přijela spousta přátel a kamarádů, že se u nás cítili dobře a věříme, že se za rok sejdeme ve Valmezu nejméně ve stejném počtu. Díky kluci, a dlouhý kouř.

Život je krásný ...	... ale všechno hezké jednou končí, tak zase za rok

                                         Nástěnkář

  text (C) Radim Přikryl        foto (C) Jiří Zapletal, Alois Chumchal, Vít Mackovík, Jan Vacek, Radim Přikryl