Již dlouho v našich hlavách zrála myšlenka provést dvoudenní výjezdní zasedání našeho Fajfklubu. Na konci roku  bylo jasné, že by nám déletrvající nepřítomnost doma neprošla, a tak jsme se shodli na lednovém termínu. Místo konání bylo jasné, již dlouho nás zval majitel hospůdky a ubytovny U Hájku v Hr.Loučkách, náš spolučlen  Víťa Mackovík.  Takže jsme dvacátého prvního ledna usedli do mikrobusu, který nás po půlhodince jízdy vyklopil před nemovitostí našeho světlušky. (Pozn.:Mohli jsme tam být i dřív, ale čekali jsme na Jirku Pernického, který, ač to měl k přistavenému vozu 30 metrů, přišel s desetiminutovým zpožděním:-)) 

     Po uvítání majitelem a dvěmi sličnými servírkami jsme bez zdržování přešli k plánovanému programu. Stručně jsme shrnuli loňský rok, shodli jsme se na tom, že můžeme být vcelku spokojeni. Dále jsme projednali dílčí změny ve stanovách, ke kterým  jsme byli přinuceni tlakem okolností.

-z nástěnkářových povinností vypadlo opatrování vitrínky v trafice U Fišerů, a to z důvodu jejího zrušení, na našich stránkách již okomentovanému.

-bylo zavedeno hlasování vypouštěním kouře

-byla odhlasována úprava znaku VF

- přesně se určil status člena "řádný", "mimořádný", "čestný" a nově "korespondenční". Udělal se pořádek v členské základně, mezi korespondenční byl přesunut zakládající člen Václav Grossmann, a to pro trvalou neúčast na všech akcích VF ( někteří později přijatí členové jej dokonce ani neznají  ) Pokud nám ovšem nenapíše .... Stejně tak Dan Marek, jehož mezi korespondenční členy zařadilo to, že již nežije v našem městě. No a pochopitelně náš přítel světoběžník Ray Kocurek. Definitivně se též odhlasovalo, že Jiří Kubeša, t.č. starosta města, bude členem čestným a to především pro zásluhy o vznik klubu a samozřejmě za jeho patronát nad soutěží "O starostovu Fajfku". Mimořádným členem se stal Dušan Jurek, sice dýmkař spíš bývalý, ale s klubem pevně spjatý.

-fojt kousl do kyselého jablka, byla dohodnuta možná přítomnost technikovy manželky na dýchánku až po dvacáté hodině, a to pouze za účelem odvozu tělesné schránky manžela.

Fojt nečekaně provedl ocenění některých členů, a to především Honzy Vacka za vzornou reprezentaci klubu na soutěžích, a ještě nečekaněji mé maličkosti za propagaci téhož na těchto stránkách. Dále provedl předání "Černé známky", a to technikovi Daliborovi a Jiřímu, oběma za problémy s docházkou a neúčast na soutěžních výjezdech.

     A pak se přešlo k poslednímu a nejvíce očekávanému bodu programu, a tím bylo oficiální příjetí dosavadního čekatele Aloise Chumchala mezi řádné členy. Přijetí proběhlo v duchu stanov, členové hlasovali palcem, a všem se postavil ! Kmotr nového člena -ten, kdo jej do klubu přivedl- v tomto případě Váš nástěnkář, nacpal nově přijímanému členu obřadní klubový přířez řečený "špalek" asi deseti gramy tabáku a pak jsme sledovali, jak si s ním nováček poradí. Lojza kouřil jak lokomotiva, a vydržel "báňat" skoro hodinu a půl. Potom přivedl na dýchánek pana Jamesona. Přijetí jsme završili ohňostrojem a bylo hotovo. 

     Na snímcích vidíte klubový obřadní briárový přířez a Lojzu, který si vychutnává speciální "the Godfather´s Mixture". Když už měl ze "špalku" skoro vylomené přední zuby, ulevil si jeho odložením na pivní sklednici :-) 

    Tím byl splněn hlavní bod programu a dál už se všichni zúčastnění oddávali volné zábavě. Až na výjimky, jako je náš technik, který byl odvezen vlastní ženou a nepřenocoval. Spolu s ním odjel i čerstvě přijatý Lojza, který byl ovšem značně zdravotně indisponován.

     Víťa s přítelkyní a skorošvagrovou -neb toť byly ty dvě půvabné servírky- se o nás příkladně starali, povečeřeli jsme echt speciální valašsko-mexickou specialitu "pečená uzená žebra s fazolemi", všem se dělaly boule za ušima, a hromady ohryzaných kostí se vršily jak v kanibalském kempu. Zubr i Gambrinus tekly proudem, prokládány salvami Jamesonů. Kdo nestačil, mohl si dát tonik nebo Kofolu (zasvěcení ví :-). Prostě pohoda, táhnoucí se do ranních hodin. Ovšem, stejně jako na soutěžích odpadali účastníci akce jeden po druhém, a odebírali se do svých pokojů. Všichni ovšem důstojně a po svých. Po čtvrté ranní už u stolu seděli jen nástěnkář, Honza, světluška a fojt. Prvně jmenovaní dva jedinci už ovšem neudrželi otevřené oči ani za přispění párátek mezi víčky, a nechali poslední dva o samotě. Jak to dopadlo, vidíte sami :-)

     Přál bych vám vidět brzo ráno okolo jedenácté hodiny ty pomačkané obličeje. Řadoví účastnící mohli odpočívat a těšit se na snídani, ovšem Víťa ji musel udělat, přestože nevypadal o moc líp než my. Nicméně nabídnutou pomoc odmítl a statečně se jal míchat na pánvi třicet vajec. Po vyprošťovacím turkovi a s plným žaludkem se nám hledělo do budoucnosti zase o něco optimističtěji. Někteří dokonce zvolili vyprošťovacího Zubra a ti nejstatečnější si k němu i zapálili dýmku.

     Nic dalšího zaznamenáníhodného se toho dne již nestalo, takže tímto reportáž končím. Jediná zajímavá věc nás ještě potkala cestou zpět. Hranické Loučky jsou totiž na kopci nad Miloticemi nad Bečvou, ovšem na půli cesty mezi těmito obcemi je sedlo o délce cca půl kilometru. A v noci intenzivně sněžilo. A náš mikrobus měl náhon na přední kola. Naštěstí zkušený řidič pan Winkler rozjel vůz z kopce téměř supersonickou rychlostí, pneumatiky překročily hranici minimální adheze, do protisvahu jsme se vyřítili jako Space Ship Two a setrvačností jsme se přehoupli přes vršek kopce. Kdybychom zasněžený hrb nevyjeli, tak tam nejspíš sáňkujeme dodnes :-)

     Rádi bychom, aby se z Jubilejního shromáždění stala tradice, takže snad zase v lednu 2006...

PRÉMIE