Úvod naší výpravy do Olomouce byl jako
obvykle poznamenán chaosem v organizování dopravy. Poté, co jsme zjistili,
že dostat se do hanácké metropole veřejnými dopravními prostředky v
rozumném čase a za přijatelnou cenu je prakticky nemožné, začala fáze dvě.
Začali jsme řešit kdo z nás vezme auto, kolik nás vlastně pojede atd.
Počet našich reprezentantů průběžně kolísal mezi čtyřmi a šesti a počet
aut od jednoho ke třem. Nakonec nás vyrazilo šest ve dvou autech, což se
ukázalo jako optimální :-) Sestava byla: fojt Marek, technik Dalibor, dezénista Aleš, nástěnkář Radim, Pavel coby členská zakladna a čekatel
Zbyněk. A navíc mezi spřízněné duše patří i Pavel Háp, takže nás v
Olomouci zřejmě bylo víc, než z kteréhokoliv jiného klubu.
Soutěž se konala v restauraci patřící ke sportovní hale, což s sebou
přinášelo zajímavé situace. Hlavní z nich bylo to, že velika okna lokálu
směřovala přímo nad palubovku haly, kde se odehrával volejbalový mač. K
pozitivům patřilo, že se jednalo o zápas dívčích družstev, což se setkalo
se značným zájmem přítomných gentlemanů. Horší bylo, že zvuková kulisa z
reproduktorů zavěšených přímo pod okny restaurace dávala slušně zabrat
našim ušním bubínkům a nervové soustavě. Zvlášt zajímavý byl kontrast
sportovního rámusu s hudbou, kterou v přední části sálu preludoval
hudebník objednaný pořadateli. Bohužel, zvuk byl celkově nejslabší
stránkou soutěže. Ať se prezident HDK Jan Cetkovský snažil sebevíc, v
zadní části sálu téměř nebylo slyšet co do mikrofonu oznamuje. Stejně tak
jsme pak nebyli schopni porozumět pokynům rozhodčích. Jen na okraj - jeden
z nich byl stylově oblečen v teplákové soupravě, inu, dýmkaření je také
sport a k místu konání to docela sedělo
Ale abychom jen nekritizovali- soutěž klapala časově, byla velice slušně
zajištěna sponzorsky a sami dobře víme, jakou práci dá zorganizovat akci
pro desítky lidí -konkrétně 51 (!)- tak, aby byli všichni spokojeni.
Tož tak. Po vyhlášení výsledků nás už v místě konání soutěže vcelku nic
nedrželo, ještě jsme se rozloučili s kamarády a známými a vydali se na
zpáteční cestu. Nemůžeme říct, že jsme byli přímo zklamáni, spíš jen po
dvou excelentních ročnících "Klání zemí koruny české" (jeden
ZDE
a další
ZDE)
víme, že olomoučtí mají na víc. Holt nasadili laťku příliš vysoko :-) V
každém případě to bylo vcelku příjemně strávené odpoledne mezi kamarády,
takže se příští rok v Olomouci určitě zase uvidíme. P.S.: prosíme vás, lidičky na všech možných soutěžích, my nejsme Valašský fanklub - vždyť jsme u registrace předkládali průkazy, na kterých je jméno našeho klubu jasně napsané :-)
|
||||||||||||||||||||||||||||
text a foto (C) Radim Přikryl |