Oslava na ranči  ... 14., 15. a 16. srpna 2009

Kterak kamarád Vlastík slavil sedmdesátiny a my byli u toho

     Před rokem, tuším že to bylo na Beskydském kouření na Lučině, nás pozval nestor Pipe clubu Ostrava Vlastík Šenkýř na oslavu svých sedmdesátin, kterou měl pořádat na svém ranči „Na Sovjance“ nedaleko od beskydského Ondřejníku. S Vlastíkem nás spojuje nejedna společně vykouřená dýmka, a pouto nejužší vzniklo při pořádání naší výstavy ZDE, kde významná část exponátů byla z Vlastíkovy sbírky. A rok utekl jako voda a z poznámky v diáři se stala aktuální událost, kterou jsme si nemohli nechat ujít.
     Po krátkém dohadování a dokonce mírných nevrlostech na naší nástěnce nakonec situace vykrystalizovala následovně – šest lidí z Fajfklubu vyrazí do hor v pátek v podvečer, sedmý – fojt, se k nim přidá v sobotu. Čtyři lidé plánovali účast jen do sobotního odpoledne (jejich chyba) a pouze praporečník s nástěnkářem si chtěli oslavu užít až do konce. A tak se i víceméně stalo, jen chudáku fojtovi se nepodařilo přesvědčit rodinu o nutnosti zkrácení dovolené, a tak nakonec mezi gratulanty nebyl.
Cesta probíhala bezproblémově – mohu tedy mluvit pouze za posádku vozu A, kde se za volantem činil praporečník a navigátora mu s pomocí GPS (Gde Proboha Su) dělal nástěnkář. Protože jsme měli perfektní přípravu od záznamníka Kuby, dorazili jsme úspěšně až k cestě s navezeným recyklátem*, která nás neomylně dovedla až do cíle. Tam nás již čekala posádka vozu č.1 a byli jsme tím pádem komplet. Pozdravili jsme se s přítomnými, zapálili dýmky a pogratulovali oslavenci. Fajfklub prostřednictvím praporečníka Lojzy nechal vyrobit zakázkový kovbojský opasek, a k němu ještě každý přidal něco sám za sebe, tu lahvičku kořalky, tam krabici s ohňostrojem … oslavenec byl dojatý, i když ty dárky, které byly zabalené odmítl rozbalit – udělá to někdy, až mu bude smutno, aby se s nimi potěšil.

Ano, I TY ses mohl zúčastnit oslavy mých narozenin !!!	Noc s myslivcem
Gratulanti byli všech věkových kategorií	Dolní tábořiště

      Páteční večer byl především ve znamení seznamování se, nebylo to jednoduché, protože Vlastík má neskutečné množství kamarádů a přátel. Večer se vytáhly kytary a odrhovačky se nesly krajem až do druhé hodiny ranní. Když uvážíme samotu, na které Vlastík se všemi svými zvířaty bydlí, nikomu náš falešný zpěv nevadil. Nad ránem jsme se odebrali na kutě, praporečník a nástěnkář do stanu, ostatní do stodoly na seno. Tím noc ovšem –aspoň pro některé- neskončila. Nástěnkáře v noci budily divné zvuky a šmejdění okolo jeho přístřeší na louce před rančem. Byli to tři koně, kteří se nějak na noc zapomněli vrátit do stáje a volně se popásali mezi stany. Nástěnkář do té doby netušil, jak hlučný může být zdánlivě tiše se pasoucí oř. Navíc ještě koník občas zakopl o stanovou šňůru, až se stan třepal jako ve vichřici. V pět ráno už toho měl dotyčný plné zuby a rozhodl se s koníky rozumně promluvit. Když ovšem otevřel zip od stanové předsíně a kůň mu strčil hlavu až do ložnice, bylo jasné, že ve vyjednávání má jednoznačně slabší pozici.
 

Trojička koní se poťouchle blíží k nástěnkářovu stanu, aby mu zpříjemnila probuzení	Ranní vyprošťovací kančí gulášek
Výměna dresů - z Vlastíka se opět stává hasič	Stodola - částečně kulturně - debatní prostor, částečně dvoupatrová ložnice

     Ráno nás Vlastík postavil na nohy pořádným turkem a kotlem kančího guláše, a tak za nějakou dobu i mátohy olepené senem vypadaly relativně svěže. Mezitím přijelo dalších několik hostů, a jeden zvlášť zajímavý. Mladík vytáhl z kufru svého auta staženého naloženého berana, připraveného na rožeň. Frutariánská sekce Fajfklubu v čele s Garfieldem připravila ohniště a ujala se pomalého otáčení nebohého býložravce. (Filmová sekce ještě nezapomněla grilování okomentovat výrokem Homera Simpsona „Hmmm …. hrošík ….:-) )). Musíme uznat, že v horkém srpnovém dopoledni bylo grilování tak velkého zvířete docela heroickým výkonem. Ale výsledek stál za to, postupně okrajované masíčko bylo opravdu lahůdkové a jedli jsme ho téměř až do večera.

Frutariánská extáze	Gratulanti na koních

      Během dopoledne přijel prezident frýdlantského Pétanque Clubu Jiří „George“ Figura, který uspořádal a řídil turnaj mezi družstvy z jednotlivých měst, a dokonce přivezl i skutečný pohár pro vítěze. Z důvodu divácké atraktivnosti se hrálo přímo na dvorku a to se stalo osudným meziříčskému teamu, protože terén byl silně do kopce a více než umění rozhodovala náhoda. Běžně se totiž stávalo to, že koule po perfektním hodu nabrala rotaci a vydala se dolů z kopce směrem k majiteli. Vyhráli tuším hlučínští, ale nebylo to podstatné (kdybychom vyhráli my, měla by tato informace daleko větší význam:-)) Zahráli jsme si pak s Georgem ještě soukromě za regulérních podmínek a konečně jsme pochopili pravidla této hry. Ostatní mezitím dojili kozy, toulali se po okolí, zkoušeli indiánskou výbavu a spoustu dalších věcí. Lojza fotil, vděčným objektem byly nejen Vlastíkovy kamarádky, ale mj.i nádherná Tatra ročníku 1939, kterou přijeli otec a syn Balcarové.

Turnaj družstev v pétanque	Tatra nezná bratra ... služebníček, rohožka, pivo zdarma
Nejpůvabnější ze čtyř přítomných kytaristů (ostatní byli chlapi)	Námět na novou bondovku - Muž se zlatým vejcem :-) aneb nástěnkářův pokus o rytmický doprovod

       V odpoledních hodinách přijely další dvě skupiny gratulantů, jedna na koních a druhá v hasičském voze. Plynule se vmísili mezi přítomné, koním se společnost Vlastíkových koní také zamlouvala, takže oslava pokračovala nerušeně až do večera. Někteří hosté dorazili i se svými psy, tam bylo „prolínání“ zvlášť zábavné. Zvlášť u jednoho, který se s místní psí slečnou poprvé v životě pokoušel provádět to, o čem se mu zatím jen zdálo v erotických snech. Dali jsme si křesílka do „první řady“ a královsky jsme se bavili.
      A tak v pohodě utekla sobota. V podvečer odjela většina členů Fajfklubu, mimo světlušky, který statečně odjel na kole již po poledni – snad už je doma, když uvážíme sobotní vedro a vliv pitného režimu. Ale on Víťa umí se svým kolem i plavat, takže o něj nemáme strach. Večer se všichni zbylí účastníci přemístili k ohništi do spodního tábořiště, kde se kromě tradičního zpěvu trampských písní konala i žonglérská ohňová show, kvůli které určitě stálo za to zůstat. Jinak už se nic mimořádného nestalo, nástěnkář využil uvolněné místo ve stodole a zalezl si na seno. Měl o poznání klidnější spánek, nerušený pasoucími se kopytníky. Ráno jsme pak už jen lehce posnídali, v poklidu zapálili poslední dýmku, rozloučili se s hostitelem a okolo deváté hodiny vyrazili k domovu, nenechajíc se zlomit pozváním na řízky a bramborový salát, které se měly podávat k obědu.
 

Noční ohňová show	... ještě jednou
Na této fotografii nejsou ani zdaleka všichni, kdo se u Vlastíka během tří dnů vystřídali. A navíc na ní není ani praporečník, protože stál na druhé straně fotoaparátu.

      Celkově to byla nádherná akce, navíc v prostředí, které je většině z nás docela cizí – to, jak žije Vlastík obklopen přírodou, se spoustou zvířat, v zimě zcela odříznutý od civilizace je něco úžasného. Další nevídaná věc je počet kamarádů a přátel každého věku, kteří se okolo Vlastíka pohybují. Nezbývá, než závidět a popřát oslavenci aby zůstal stejně svěží jako dosud, měl nás stále rád a věřím, že jsme se na jeho ranči neviděli naposledy.

                                                              Hodně štěstí, a díky, Vlastíku !
 

                                         Nástěnkář

*recyklát: přepracovaný asfaltový materiál odfrézovaný při opravách silnic. Těmito opravami se zabývá mj.společnost Alpine. Recyklát vám může umožnit například chodit ve stodole po koberci až k autu :-)

Hezkou řádku povedených fotografií dodal Záznamník - Kuba. Protože jsem líný dělat fotogalerii, celou sadu si stáhněte jako jeden ZIP soubor ZDE. Velikost přijatelných 3,5 MB.

  text (C) Radim Přikryl foto (C)  Alois Chumchal