15. 6. 2024 Vimperk, Hotel Zlatá hvězda

15. červen jsem měl v kalendáři silně zatržený. Pro dýmkaře, který je součástí domácí dýmkařské komunity, je největším svátkem v roce nejvrcholnější domácí soutěž. Vlastně soutěže dvě v jedné, nebo ještě lépe, jedné se dvěma názvy. Když se tak nad tím zamyslím, tak je krásné, jaké starosti měli dýmkaři u nás, aby udrželi dýmkařskou komunitu pohromadě. V takovém Nizozemí, které je premiantem ve školní třídě zvané EU, je např. kouření dýmek zakázáno snad všude, krom vlastní nemovitosti. Internetový prodej tabákových potřeb je v Nizozemí zrušen a pokud si chcete koupit tabák, musíte sednout do auta (ekologicky na kolo) a dojet si do nejbližší kamenné prodejny… Ale v sobotní ráno mně v 5:15 hod zarachotil budík, do provozu uvedla krátká sprcha a optimismus vyvolal pohled z okna na jasnou oblohu. Kevin, který je pravidelným účastníkem dýmkařského svátku, přifrčel na čas se svým francouzským přibližovadlem, v Podlesí/Křivém jsme naložili Honzu a mohli vyrazit zanechat další ekologickou stopu na naší matičce Zemi. Cílem byla brána Šumavy, město s necelými 8 tis. obyvateli, které se nachází na úpatí hory Boubín – Vimperk. Cestu jsme si zpestřili zastávkou ve Zlíně, kde jsme naložili z našeho spřáteleného klubu PC Zlín Jožku, dvěma kratšími bufetovými zastávkami a než by se člověk nadál, parkovali jsme na parkovišti místa konání akce u hotelu Zlatá hvězda.

Hotel Zlatá hvězda má dlouhou historii, začínající v roce 1833 (bližší informace zde: https://www.hotelzlatahvezda.cz/ ). Dnes, po asi náročných přestavbách, se jedná o zařízení s velmi útulnými interiéry, včetně velkého sálu, které bylo místem konání dýmkařského svátku. V předsálí s úžasnou obrázkovou výzdobou na stěnách, kde probíhala registrace, nás čekala i vynikající bulka od místního mistra pekařského řemesla a rovněž dýmkaře. Bohužel jméno onoho dobrého muže jsem zanechal na papírku, na soutěžním stole a tímto se mu tedy omlouvám. Ale bulečky byly vynikající!!

 trokách.

Před polednem jsme se šli společně posilnit do hotelové restaurace, se snahou ochutnat krajové speciality. Pivo k jídlu bylo tradiční, tedy Kozel a Plzeň, což trochu zklamalo Kevina, neb měl zálusk na nějakou krajovou pivní specialitku. Ale Plzeň je jistota a byla jako křen. Na doporučení obsluhy jsme si objednali jídlo s lákavým názvem „Bašta“. A to tedy bylo! Jak pravil jeden ze spolustolovníků, i pan Pohlreich by valil očiska. Vlastně spíš jeho chuťové pohárky by nestačily všechno vnímat. Takže pevný základ v žaludku pro soutěž jsme měli dokonalý. Myslím, že kolegové nebudou namítat, když uvedu, že bříško bylo téměř vybetonované.

Skoro jako 4 plně naložené kamiony jsme vyrazili na svá místa v sále, „usalašit se“ a začít zevlovat. To znamená zdravit se všemi známými a novými kamarády, prohlédnout si nabídku co je k prodeji v sále. Cestou si nešlo nevšimnou úžasného plakátu pražské punk-rockové kapely Pipes and Pints. Pochopitelně, že ti mají trochu jiné pipes, než co používají dýmkaři. U stolečku začal Kevin distribuovat vynikající – v jeho případě jak jinak – trnkový digestiv a svět byl ještě krásnější.

V sále nebylo možné ani přehlédnout skvělou fotografku Zdenku, která jako vždy úžasně zachytila střípky z dění. Fotky má na svém FB účtu (zde: https://www.facebook.com/zdenka.psenickova.142 ) a s dovolením si něco vypůjčím 😉. Krátce před soutěží zaplnil jedno volné místo u našeho stolu ctihodný prezident PC Ostrava Staňa. Na soutěž dorazil po náročných jednáních předešlého dne, a dokonce i na štamprle s medicínou se tvářil tak, že by raději místo nich chtěl knihu. Jeho pohled téměř volal po náročné klasické četbě. Bohužel, svazky Františka Palackého sebou ještě nevozíme, tak jsme ho tentokrát nedokázali uspokojit.

Čas se nachýlil, všech 60 účastníků zaujalo svá místa, a tak mohl prezident pořádajícího Šumavského pipe clubu Prachatice, Antonín Votava přistoupit k zahájení šampionátů. Po předchozí domluvě s ním a Dr. Stanislavem, jsem přímo na fóru předal Josefu Stanislavovi osobně, Řád zlatého tabákového listu Valašského Fajfklubu. Tento mu byl udělen na letošní Starostové fajce, ale vzhledem k jeho nemoci byl předán v zastoupení. Takže v bráně Šumavy, byl předán přímo, včetně speciální, dvakrát přepalované slivovice od našeho světlušky.

A pak už nic nebránilo tomu pustit se do zápolení. Soutěžním tabákem byl Rattray´s Wallace flake. Tabák složený z virginií a listů Indického tabáku. Musím dát Tondovi Votavovi za pravdu, že tabáky typu flake jsou pro soutěže z hlediska objektivity tím nejvhodnějším tabákem. Přiznám se, že poprvé jsem si tento tabák koupil, abych mohl trochu potrénovat. První tréninkové jednotky s ním, byly velkolepé. Ale čím více jsem ho kouřil, tím víc jsme se začali nějak rozcházet. I když jsem ho nabízel před soutěží Kevinovi, aby ho ochutnal, ten odmítal s tím, že on to nepotřebuje. Průběh soutěže ukázal, že atmosférické podmínky soutěžního dne přivodily některým účastníkům překvapivé trampoty, což se odrazilo i ve výsledkové listině. A přitom i sám Tonda Votava sdělil, že stejný tabák se kouřil na jaře na kouření v Budějovicích, kde problémy nebyly. Pro mě bylo hlavní to, že jsem přežil klinickou smrt při zapalování, kdy mě druhá sirka zhasla. Inu všechno je jednou poprvé. Nakonec jsme se tím všichni prokouřili, poslední zbyl a tedy první, dvojnásobný šampión Michal Hubacz.

Po předání diplomů se skvělým množstvím cen, byl v sále podáván k večeři řízeček s bramborovým salátem a pak už jsme se mohli loučit.

Za účastníky z VF si dovoluji vyslovit pořadatelům a všem, kteří se na organizaci dvou šampionátů v jednom podíleli, gratulaci ke skvělému zorganizování nádherného dne pro nás, pro kuřáky dýmek. Pánové, mám obavu, že dlouho nám to nevydrží. Kéž bych se mýlil.

Letošní účastníci mistrovství za VF: Honza, Honza/Kevin, Marek/Fojt

A ještě pár fotek z cesty domů:

Některé kluby už se dostaly trochu jinam

Kdo první natankuje

Poslední večeře toho dne

Sepsal a většinu nafotil: Fojt

Výsledky strana 1 a strana 2

    text (C)  Marek Netolička fotografie (C) Marek Netolička, Zdeňka Pšeničková