|
Jako
vždy, podzim je i letos dýmkařských akcí plný. Je to chvíle, co jsme
přijeli z Komárna a z Frýdlantu, a přes Třebíč míříme do Rudy a dál
… Přináší to s sebou jeden negativní jev – nemůžeme být všude, i
kdybychom se rozkrájeli, a i když se snažíme, naše výpravy nejsou
příliš početné. Ale zase to nahrazujeme kvalitou
:-).
Do Třebíče jsme se vypravili ve dvou,
nástěnkář s fojtem, a v cíli náš počet rozšířil Karel I., který
přijel s naším kamarádem
„Rock´n´Roll &
Pipe“ Štěpánem. A
když jsme si sedli ke stolu s Mirkem a Filipem ze Zlína (to je to
město na okraji Valašska), bylo nás plno.
Nevýhodou soutěže v Třebíči je její poloha.
Tři hodiny cesty tam a stejně tak zpátky nejsou velká pohoda. Na
druhou stranu je to i výhoda – poloha města cca v polovině republiky
znamená účast dýmkařů ze všech koutů naší právě stoleté vlasti.
V tom případě se stává výhodou i to, že nás
jede málo. Všichni ještě máme v paměti utrpení ze stejné cesty
v Kevinově velkém autě v pěti lidech - jsou to dva roky a naše
zadnice si to stále pamatují. Prostě ve dvou ideální stav.
Vyrazili jsme po deváté, s předstihem, neboť
fojt se měl ještě účastnit zasedání prezídia. Cesta byla klidná,
relativně pohodová, i když provoz na D1 připomínal víkend jenom
vzdáleně.
Před polednem jsme dorazili na důvěrně známé
místo – k Muzeu Vysočiny na zámku Třebíč. Je třeba říci, že místním
podmínky pro pořádání soutěží jen tiše závidíme. Sál v přízemí
zámku, který není restauračním zařízením, a tedy v něm lze legálně
provozovat naši bohulibou zálibu, je úplně skvělý. A když se k tomu
přidá catering, bar a posezení v předsálí, co víc si lze přát.
A bonus navíc - v sále byly pozůstatky z výstavy o našich letcích,
tématické panely po obvodu sálu skýtaly možnost poučení i zábavy.
Celkem se zúčastnilo 75 dýmkařů, což je
velmi solidní číslo, svědčící o významu soutěže. Kromě kolegů
z pořádajícího Podskaláku Třebíč jsme se v sále potkali s kamarády
z téměř všech klubů, se kterými se potkáváme. Silný oddíl vyslal PC
Ostrava, včetně nestora Vlastíka Šenkýře, který se blíží osmdesátce.
Čtyřka přijela z pětky, tedy PC5 Ruda, kam se za týden chystáme.
Chyběl nám PC Silesia, nikdy nezapomeneme na památný výrok jejich
MUDr. Martina Vašáka, který při vynoření se ze zamlženého podzemí
odtušil jen: “Inhalatorium“. A neviděli jsme ani nikoho z Olomouce.
Ale nemůžou být všichni všude.
Neprodleně po
příjezdu jsme pro jistotu poobědvali, co kdyby na to později nebyl
čas :-). Pečené koleno s bramborovou kaší a salátkem přišlo k chuti.
Během odpoledne jsme ještě ochutnali paštiku, cheesecake, nivové
koule i štrůdl. Ceny byly přímo úměrné vysoké kvalitě, ale jednou za
čas si člověk může dopřát. A abych nezapomněl, všechno jsme zapíjeli
tradiční ZONkou, třebíčskou limonádou – nyní v plastu, ale
pamatujeme ještě i apartní skleněné lahvičky.
V předsálí jsme ještě mohli obstarat vánoční
dárky, které můžeme předat našim blízkým, aby nás jimi obdarovali.
Mám na mysli třeba vánoční edice tabáků, které nabízela eTrafika.
Po nedlouhém zasedání prezídia ADK nás již
svolávali do sálu k zahájení soutěže. Vyslechli jsme úvodní projevy,
a v zatím ještě celkem dýchatelné atmosféře očekávali start. V rámci
úvodu byly vyhlášeny výsledky celoroční soutěže o pohár ADK, která
se počítá právě „od Třebíče k Třebíči“. A ještě jsme si poslechli
zážitky účastníků MS v Japonsku, kterého se v rámci česko-slovenské
reprezentace zúčastnilo 16 dýmkařů.
Kouřilo se
z vlastních dýmek, tabák byl MacBaren Golden Blend ve skupenství
ready rubbed, čili hrubší nudličky. Tím pádem nastalo silné mnutí a
drcení, u některých jsem měl pocit, že si aplikují tabák rovnou skrz
kůži na dlaních. Vlhkost byla optimální, což potvrdily výsledné
časy. Průběh soutěže vyčtete z výsledkové listiny. Za zmínku stojí
třeba to, že všichni členové našeho týmu překročili hodinu, což se
nám snad ještě nikdy nepovedlo. Nicméně jsme se rozložili mezi 22. –
33. pozicí, což zase taková hitparáda nebyla :-).
Zvítězil Zdeněk Smaženka z Havlíčkova Brodu,
v pěkném čase 1h 42 min.
Po soutěži následovalo tradiční vyhlášení
výsledků a předání cen, a protože většina účastníků byla zdaleka,
sál se rychle vyprázdnil. My jsme si ještě udělali jednu zamlženou
společnou fotku, a také vyrazili do tmy.
Venku mrholilo, a pětatřicet kilometrů po
lokálních silnicích, které jsme museli absolvovat před nájezdem na
dálnici, nebylo věru nic moc. Na dálnici už to bylo lepší, i srážky
ustaly, a tak jsme vcelku v pohodě v osm večer vysedali z auta u
svých domovů.
|
