Dýchánek v řádném termínu, ovšem zaslouží si mimořádně samostatný článeček. Sešly se totiž dvě vzácné okolnosti, a to končící zkušební doba dvou čekatelů na řádné členství a dobré počasí. To spolu s technikovou pohostinností dalo dohromady ideální podmínky pro uspořádání přijímacího ceremoniálu v podmínkách téměř přírodních. Pohostinnost tohoto valašského aristokrata musím na tomto místě zvláště vyzdvihnout, protože se na naši návštěvu připravil vskutku pečlivě. Zvláště množství naloženého masa ke grilování bylo impozantní. Náš dík patří ovšem i paní domu, která se postarala o ohromující množství příloh a salátů, kterými jsme v průběhu dýchánku zpestřovali masitou stravu. Hostitel byl za svou aktivitu odměněn novým emblémem značky Bentley, který si může umístit na svůj vůz na místo dle vlastního uvážení.

     Teď už k samotnému průběhu akce. Vzhledem k tomu, že technik má své orlí hnízdo na prakticky nejvyšším místě v okolí našeho města a nikdo z nás nechtěl jet z pochopitelných důvodů autem, byl úkol číslo jedna nastoupit včas do jediného odpoledního autobusu, mířícího do hor. To se podařilo jen čtyřem jedincům. Tito pak resuscitovali později přicházející, zkomírající nedostatkem kyslíku v řídkém horském vzduchu. Slabší povahy se nechaly dovézt auty příbuznými nebo dokonce taxíky, jako nejstatečnější se ukázal Aleš, který absolvoval cestu na kole, a to až ze Vsetína.

     Okolo šesté večerní jsme se sešli v plném počtu a jali jsme se plnit body programu. Dá se říci, že naprostá většina dění se točila okolo zhodnocení zkušebního období čekatelů Aleše a Zdeňka a jejich přijetí mezi řádné členy Valašského Fajfklubu. Fojt Marek Netolička pronesl úvodní proslov, čekatelé slíbili i nadále dělat vše pro šíření slávy a dobrého jména VF, nástěnkář nacpal obřadní přířez a už to skoro bylo. Přesně v duchu stanov přítomná většina členů odsouhlasila přijetí nových členů vypuštěním dýmu a při samotném aktu přijetí se všem přítomným postavil palec. A bylo to. Nováčci vybafali svou první "členskou" dávku tabáku, přivedli na dýchánek pana Jamesona z Irska a spadl jim kámen ze srdce.*

     Na programu bylo ještě projednání organizačních záležitostí týkajících se našeho dýmkařského zájezdu do Londýna, který se uskuteční na přelomu září a října. Vyrážíme v počtu šesti a rozhodli jsme se, že když už se máme do Anglie dostat přes moře, tak ho také chceme vidět, a proto pojedeme autobusem s několika zastávkami na kontinentu a přes moře se přepravíme trajektem. Možná toho naše tělesné schránky budou litovat, ale  k cestování přece jen patří i cesta, a hodinu a půl trvající skok letadlem jaksi není to pravé.

    Technik ještě přednesl referát o naší návštěvě Jeseníků - dýmkařské expozici na zámku Jánský Vrch. Byl přijat s bouřlivým ohlasem, na přání posluchačů musel dokonce některé věty opakovat.

    Až na několik drobností bylo oficialitám učiněno zadost a mohli jsme se pustit do nevážných aktivit, spočívajících především ve volné zábavě a plnění našich žaludků půlkilovými steaky a irskou, případně i skotskou, whisky. Nálada byla skvělá, a když hostitel vytáhl sáčky s naváženými třígramovými dávkami tabáku za účelem měření sil v pomalém kouření, bylo to mnohými přijato s nepochopením. V atmosféře rozjařeného bojkotu bylo dosaženo časů, které si naprosto nezaslouží zaznamenání.

     Zakrátko se přehoupla půlnoc, a dýchánek se začal  chýlit k závěru. Nastalo dilema, jak se dostat domů. Zdatní jedinci navrhli pěší tůru. Někteří -ti, co byli ještě bdící a schopní chůze- se přidali. A v tuto chvíli musím reportáž ukončit, protože  se mi nedostává relevantních informací o tom, kde a jak jednotliví členové VF skončili. Alešovi jsme rozmluvili jeho úmysl jet v noci na kole do Vsetína, protože to by si čerstvě nabytého členství asi moc neužil. Praporečník spal spánkem spravedlivých už asi v jedenáct hodin, takže patrně spolu s Jirkou a Alešem využili některého z hostinských pokojů v technikově sídle. O žádném z nich ovšem nemáme čerstvé zprávy, takže to všechno možná bylo úplně jinak ... přece jen se nám ještě někde toulá ta pověstná valašská puma.

My ostatní jsme po hodině usilovného pochodu prakticky střízliví dorazili do našeho maloměsta.

Byla to velmi povedená akce, a i kdybychom už žádné nové členy nepřijímali, u technika se vždycky znova rádi sejdeme.

*Poznámka: Padající kameny cestou z kopce vážně zranily soukromě hospodařícího zemědělce Janoucha z Podlesí, který touto dobou mířil do hospody slavit třetí narozeniny svého vnuka Jarmila. Zmíněného vnuka si upletla Janouchova nevlastní vyženěná dcera Běta s vojákem základní služby Vohnoutem, který po zrušení povinné prezenční služby jakož i meziříčské posádky zmizel neznámo kam. Fajfklub poslal zemědělci Janouchovi do nemocnice kytku růží a bonboniéru "Modré z nebe" a malému Janouchovi-Vohnoutovi nové papučky.

    Jako vždy na závěr několik fotografií. Všechny tentokrát z aparátu našeho fojta. Přestože nám praporečník Lojza celý večer zlomyslně blýskal do očí  svou poloprofi skorozrcadlovkou, neobdrželi jsme od něj zatím ani pixel. Nechci nijak snižovat reportážní schopnosti našeho fojta, nicméně neuvidíte například nástěnkářovo snažení u grilu, prohýbající se stoly, vystoupení břišních tanečnic,  i jiné zásadní okamžiky, jakož ani fojta samotného.

obouruční technika kouření dýmky, aneb dvojnásobný požitek v polovičním čase

technik Dalibor -uprostřed- popisuje tvary a velikosti dýmek s erotickými motivy v námi navštívené expozici na zámku Jánský Vrch, nalevo čerstvý člen Aleš

od tohoto okamžiku jsme svědky buď uměleckého experimentu, nebo fojtovi v jeho fotoaparátu z nějakého důvodu došla barva ... fenka není členkou našeho klubu, výjimečně mohla být přítomna dýchánku jako pozorovatel  

takhle jsem ho přidržel ... a takto jsem mu ji natáhl ...

druhý čerstvý člen Zdeněk si nacvičuje hlasování pro příští přijímací ceremoniál

No Comment ... po půlnoci ... před odchodem