O tom, kterak Lojza obhájil loňské vítězství, Jirka Zapletal vyprodal dýmky, Pavel se nacpal a Honza řídil ...

       Rok se pomaličku chýlí ke konci, doma začíná vonět cukroví, na balkónech se povalují stromečky, dělají se velké nákupy, myjí se okna,  a tak je nejvyšší čas se někam uklidit. Nejlépe mezi "své", tam, kde nám rozumí.  A  kluci z Opavy to dobře  znají, a proto na samý závěr roku  pořádají své Mikulášské kouření. Je to akce nejen poslední, ale také jedna z nejlepších, za což můžou nejméně tři okolnosti: První je pořadatelské nadšení PC Silesia, tentokrát nejvíce viditelné u Jirky Zapletala, který moderoval, organizoval, registroval, vyhlašoval výsledky a k tomu ještě prodával své dýmky a ještě se stihl zodpovědně občerstvovat :-). Druhá okolnost je exkluzivní prostředí zámeckého sklepení ve Velkých Hošticích a výborný servis ohledně jídla a nápojů. A třetí noha, na které stojí Mikulášské kouření je báječná atmosféra o kterou se zasloužili všichni zúčastnění. Prostě těžko zachytitelná směsice dobré nálady, hudby, dýmkaření, jídla, vína ... etc.
      Co se týče naší účasti - mikulášský team tvořilo pět lidí, sestava byla  identická s tou v Třebíči, pouze fojta nahradil nástěnkář, který se stihl uzdravit z neštovic, které chytil od vlastních dětí.  Takže jedno expediční vozidlo převáželo hlavního dezénistu Aleše, Garfielda Pavla, praporečníka Lojzu, nástěnkáře Radima a za volantem seděl náš tradičně obětavý abstinent, hlavní metodik a trenér Honza.
      Do zodpovědné Pavlovy organizace se pokusil vnést rozruch náš technik, který se svým vražedným humorem oznámil v pátek odpoledne že chce jet také ... což by znamenalo jet dvěma vozy, jakože pak by bylo komplikované se domluvit kdo pojede ve vozidle A a kdo ve voze 1, kdo kde koho vyzvedne atd. Naštěstí to byl jen technikův pokus zkontrolovat naši ostražitost. Dostal vynadáno a bylo.
     

     A teď už k vlastnímu průběhu - netřeba se rozepisovat o cestě, všechno klapalo jak holandské dřeváky, dorazili jsme včas, usedli do sklepení a začali nasávat atmosféru. Metodik zhodnotil situaci a vydal první pokyn:" Je potřeba řádně poobědvat". Naordinoval nám všem česnečku, vepřové nudličky s hranolky a pivo.  Doplnění bílkovin, uhlohydrátů, česnekových silicí a vitamínu D se ukázalo jako velmi důležité pro další průběh dne.
      Jako další zásadní pro úspěšný průběh odpoledne se ukázal příchod Jirky Zapletala. Tento nepřehlédnutelný (a hlavně nepřeslechnutelný) člen PC Silesia se totiž, aniž to tušil, stal generálním dodavatelem dýmek pro Valašský Fajfklub. Když rozbalil stánek se svými výrobky, byli jsme u něj první a vydrancovali jsme jej do dna. Jestli se nepletu, tak jsme u něj nakoupili osm(!) dýmek (zdravíme pány Savinelliho, Petersona, Dunhilla a další :-)) . Až bude jednou Jirka uznávaný a slavný výrobce dýmek -a to on bude- budeme rádi, že jsme od něj za rozumný peníz nakoupili v začátcích jeho kariéry. A proč byl tento nákup pro VF tak osudový? Protože praporečník neodolal a koupil si u Jirky krásnou černou dýmku, která ho přivedla až k obhajobě loňského vítězství.
      A ještě jedna zajímavá okolnost přispěla ke zvýšení  sebevědomí a nálady našeho praporečníka, byla to SMS z domova, která se nějakým nadpřirozeným způsobem pronorovala do zámeckého sklepení. Byla to zpráva od manželky a stálo v ní "nikdo na tebe neútočí".  Pro běžného laika těžko pochopitelné, ale pro zasvěceného, který zná Lojzův virtuální druhý život, bylo jasno. Lojzovi nikdo nevyplenil vesnici a tak se mohl plně soustředit na udržování uhlíku.
     

Příprava před startem	Originální papír, neotírat prosím dusátka Dr.Vašákovi o obličej!

     Krátce po startu se v "repre"týmu projevila názorová neshoda. Rozpoutala se debata o tom, jakým způsobem se pohybuje v zapálené dýmce uhlík. Tyto dva názorové proudy se neshodly, zda následuje gravitaci a klesá - anebo stoupá, protože je horký a lehčí než okolí. Debatu nakonec utnul Pavel konstatováním, že:"Uhlík je pěkná kurva a dělá si co chce". A tak si uhlíky putovaly v  tabáku Skiff Mixture od Samuela Gawitha tam kam chtěly ... Ale docela to šlo. Tabák byl hodně vlhký, což vyhovovalo právě praporečníkovi, a byl hodně latakiový, což lezlo na nervy nástěnkáři, který mydlinkovou chuť v dutině ústní dvakrát nemusí.  Ale co už, museli jsme bojovat. Vlhkost tabáku způsobovala náhlou smrt, kdy větší část soutěžících odpadla do půl hodiny. Časomíra se u opavských nevede, jako evidence slouží bodec trčící ze stupňů vítězů, kterým Jirka výhružně mával soutěžícím okolo hlav. Pořadí napíchnutých lístků pak rozhoduje o umístnění jednotlivých soutěžících. A tak víme pouze to, že všech pět Valachů bylo v lepší polovině, protože překouřili půl hodiny. Honza byl čtvrtý a pak se to nějak zamotalo a nikdo pořádně nevěděl co se děje. Lojza se přihlásil Jirkovi se slovy "asi mi to brzo chcípne" a Jirka se jal přepočítávat zbylé soutěžící. Žádného už ale nenašel a tak Lojza vyhrál, s časem okolo jedné hodiny. Oceňování úspěšných proběhlo tradičním způsobem, Lojzík dostal krásnou dýmku a každý si kromě ceny od pořadatelů mohl pod stromečkem vzít dáreček od ostatních účastníků. Např. Aleš si vyhrabal vkusný keramický popelník, který dal pod stromeček nástěnkář, aniž to Aleš ovšem tušil. Byl překvapený. Hm, když viděl neméně vkusný nástěnkářův svícen s vánočním motivem, zmohl se jen na:"Zaplaťpánbůh za popelník".
     

A již se naplno soutěží a napichuje	Lojza děkuje vítězné dýmce, Pavel vyhlíží jídlo

     A následovalo všeobecné veselí, podávala se tradiční excelentní vepřová kýta, kterou ze stojánku odkrajoval a rozděloval sám majitel podzemního království pan Hahn. Kýta veskrze vyhovovala frutariánským pravidlům, takže si téměř celý náš tým šel pro nášup. Poslouchajíc jazzové kytarové improvizace dorazili jsme několik džbánků vína různých barev a pomaličku se začali chystat k odjezdu. Cesta proběhla v poklidu, nikdo nebyl tak mimo formu, že by se mu nedejbože udělalo nevolno. Pouze vavříny ověnčený praporečník zadumaně mlčel. Vysvětlil nám ovšem, že si prožívá své tiché vyvrcholení, neboli maximální uspokojení ze závěru dýmkařské sezóny. A tak jsme ho nechali na pokoji. Vysadili jsme v Rožnově Pavla, který měl ještě další večerní plány, pak postupně ostatní a nakonec Honza sám zamířil do svého nového domova v Policích.
     Bylo to moc prima, užili jsme si to, a doufáme že si to všechno budeme užívat i nadále, protože dýmkaři jsou skvělá parta.

                                                                                                             Mějte se a smějte se, Váš nástěnkář  ;-)

Honza přijímá gratulace od Jirky Zapletala a od polární lišky :-)	Znalci v akci
Pavlův (u stěny) frutariánský orgasmus. Právě dojídá prvního půl kila grilované vepřové kýty.	Lojza si od nás odsedl a přemístil se k vedlejšímu stolu. Původně jsme se domnívali že ho k tomu vedla náklonnost k druhému pohlaví, ale posléze, a je to patrné i podle posezu, jsme zjistili, že jeho priority jsou zcela jiné. Je to také pravý frutarián!
Honza si vybírá dýmku u pana Celucha, patrně značky Adidas	Stylový popelník ze IV.cenové skupiny ve voze I.cenové

Několik fotografií má ve svém aparátu i vítězný praporečník, takže pokud je dodá, doplním je sem. Zkuste za nějaký čas nakouknout, třeba tady budou. Přinejmenším by tam měla být společná daguerrotypie týmu pod vánočním stromečkem.

P.S.: je to tady, praporečník dodržel co slíbil, fotografie je zde. Blesk se probíjel mlhou jako Krasin mezi krami, tak nám to na fotce nesluší jako obvykle :-)

Myslím že jsme mezi dýmkaři známí jako falešné pětky, ale pro pořádek, nahoře zleva: praporečník Lojza (nezapomněl prapor, bravo!), uprostřed Pavel zvaný Garfield, absolutně největší pohodář a hlavní frutarián, napravo váš nástěnkář. A dole vlevo hlavní metodik, trenér a řidič reprezentačního vozu Honza a nakonec dezénista Aleš, naše největší kapacita přes opravy a výrobu dýmek.
 

  text i fotografie (C) Radim Přikryl