A k tomu 20 let klubu PC Nitra

9. září 2023

GRAND PRIX SLOVAKIA 2023: Umění pomalého kouření dýmky v Nitranské kotlině a odhalení dlouho diskutovaného tajemství Corgoňovy záliby v kouření dýmek

Kouření dýmky je více než jen způsob konzumace tabáku. Je to gentlemanská záležitost (alespoň u kouření dýmky se schází náš klub gentlemanů) a rituál spojený s uklidňujícím zážitkem a projevem velkého umění (nacpat dýmku není totiž jenom tak). A když už jsme u těch gentlemanů, tak po celém světě (co je mi znám) probíhají soutěže v pomalém kouření dýmky, v nichž promlouvá cit pro dýmku a tabák, umění správného nacpání dýmky a silné gentlemanské disciplíny, neb soutěže probíhají vždy dle velmi přísných pravidel CICP. Jednu z těchto soutěží každoročně pořádají i naši bratři v dýmce (a soutěžní sokové) z PC NITRA s názvem GRAND PRIX SLOVAKIA. Název soutěže je opravdu udělen právem, protože se tohoto gentlemanského klání účastní opravdu velký počet milovníků dýmek snad ze všech koutů Evropy.

Letošní ročník GP byl pro PC NITRA jubilejním, neb klub našich slovenských bratří v dýmce (a soutěžních soků) slavil neuvěřitelných 20 let od svého založení. K takové události a příležitosti nemohli gentlemani z PC NITRA zvolit příhodnější prostory pro konání soutěže, než nádherné moderní Kultúrné centrum Zobor v domácí Nitře, které pro tuto soutěž (a následný galavečer) poskytlo ideální prostředí. Pozvání k soutěži přijalo 82 soutěžících z 18 dýmkařských klubů ze 7 zemí Evropy a my, členové Valašského Fajfklubu, jediného dýmkařského klubu na ve Valašském království, jsme pozvání přijali také. Původně jsme se měli tohoto významného klání účastnit ve tříčlenném družstvě složeného z mojí maličkosti, klubového dezénisty Aleše a našeho fojta, kterému neřekne nikdo jinak, než Fojt.

Bohužel s Fojt se s námi nakonec soutěže neúčastnil. Týden před soutěží onemocněl, a když za úporné léčby tradičními valašskými léčitelskými postupy nad morybundusem vyhrál svůj boj, hned mu přišla nová nečekaná a bezodkladná povinnost. Přišly mu trnky a tak se Fojt jal boje o kvas! Na Valašsku naprosto chápeme, co takový boj o kvas je a tedy nemůžeme mu zazlívat jeho nepřítomnost na soutěži, ba dokonce jej musíme vychválit, jaký je svědomitý a zná povinnosti správného Valacha. V době psaní článku Fojt valašský vitamín S odvětrává a zanedlouho bude ochutnávat plody trnkového sadu a své práce (což mne, jakožto nápojového důstojníka, přivádí na myšlenku výběru desátků z pálení). Takže jsme na GRAND PRIX vyrazili dva. Cesta probíhala v pořádku. Aleš se ujal šoférování svého plechového oře z mladoboleslavských stájí a bezpečně nás dopravil tam i zpět.

Když jsme dorazili na místo, probíhaly poslední detailní přípravy na soutěž. Po registraci jsme si sedli ke stolu č. 1, který jsme sdíleli dokonce se slovenskými a rakouskými bratry v dýmce. Ačkoliv jsme si díky Babylonskému popletení jazyků vzájemně moc nerozuměli, zvláště s dýmkaři z Rakous, ale láska k dýmkám a angličtina se staly naší společnou řečí. Před soutěží byla možnost prohlídky nedaleké sakrální stavby, kostela sv. Urbana, patrona vinařů. Ano, čtete správně, patrona vinařů, neb na námi se tyčil majestátní Zobor, na jehož úpatí se rozprostíraly vinné tratě. Později jsme měli možnost i koštovat místní vína, která velmi lákala a naše chuťové pohárky uměla více než potěšit.

Samotná soutěž se stala nemilosrdným rytířským kláním. Soutěž totiž zahájily významné osobnosti jako velký kníže dýmkařského a doutníkářského světa Dr. Josef Stanislav, který byl zároveň hlavním rozhodčím soutěže, dále pak primátor města Nitry a v neposlední řadě vedoucí osobnosti PC NITRA. Hlavnímu rozhodčímu, panu Dr. Stanislavovi asistovaly přísné, avšak velmi milé stolové rozhodčí. Všem tedy bylo na výsost jasné, že se nepoctivost nevyplácí, ale stolové rozhodčí nepromíjely sebemenší přešlap pravidel.

Jakmile odstartoval čas, začali jsme upravovat soutěžní třígramový Rattray’s Old Gowrie, který jsme pak ve spěchu v posledních vteřinách „napěchovávací pětiminutovky“ cpali do svých soutěžních dýmek Savinelli mod. 101. Napětí čím dál víc houstlo tak, že se dalo krájet. Nebo o něj zlomit sirku. I takoví se na soutěži našli, ale nakonec zapálili všichni, všichni vypustili z úst našedlý obláček tabákového kouře s libou vůní, který oznamoval všem rozhodčím v místnosti jasné poselství bojovníka: jsem v ringu! Prvních 11 minut soutěže probíhalo v poklidu, ale pak po 11. minutě vypadl první dýmkař a k mému i Alešově velkému úžasu to byl Milan z PC5 Ruda nad Moravou.

S Alešem jsme postupně překonávali magické hranice. Když nastala 55. minuta, začal Aleš mít zlé tušení, že je to jeho poslední minuta v soutěž. Snažil se svým dýmkařským umem tento osud zvrátit, ale nepodařilo se. Přesným úderem 56. minuty Alešovi uhlík v dýmce vyhasl. V soutěži dále setrvávala moje maličkost. Postupným bafáním a naháněním uhlíku v kotlíku dýmkové hlavičky jsem překonal jednu hodinu soutěže a pokračoval jsem dál. Pak se mi uhlík ztratil z dohledu a nechtěl vyjít na světlo (respektive ve tmě napovrch, abych ho viděl; je logické, že ve světle bych ho nemohl sledovat). Nasadil jsem tedy jinou taktiku dýmání, ale to prodloužilo setrvání mé maličkosti v soutěži jen o pár minut, takže magickou hranici jedné hodiny jsem překonal pouze o 8 minut a 15 vteřin. Moje maličkost zůstala u našeho stolu jako poslední se zapálenou dýmkou, čímž dala na frak i ostříleným dýmkařům z Vídně, ale výkon mi moc na radosti nepřidal. Přál jsem si překonat hranici hodiny a dvaceti minut. Pak už zbývalo se jen trochu zabavit, abychom vydrželi do zhasnutí posledního soutěžícího, kterým byl maďarský matador Tivadar Trubacs s časem 2 hodin, 23 minut a 55 vteřin (a to ještě zhasl sám; snad překonal nějaký svůj rekord a to mu stačilo, protože tam ještě na kouření něco měl). V konečné fázi pak stačilo vyčkat do konce slavnostního vyhlášení soutěže, převzít ceny, bolestně se rozloučit s přáteli a vyrazit na cestu zpět domů. Domů jsme dorazili (vnímáni v našem klubu) jako hrdinové, ale s Alešem jsme si vytyčili, že příští rok se vrátíme jako vítězové. Snad se nám to podaří.

A CO TEN CORGOŇ?

V neposlední řadě bych chtěl ještě něco říct k historicko-kulturní vložce programu, v němž nám pánové z PC NITRA objasnili něco k historii města, logu soutěže, které zobrazuje tvář Corgoně držícího v zubech dýmku a jejich zásluze o vyřešení dvacetiletého sporu, který krvavě rozdělovat dýmkařskou společnost od té majoritní (alespoň tak to bylo mnou pochopeno).

Následující řádky jsou volnou interpretací besedy o vědeckém zkoumání. Doufám, že budu smysl interpretovat správně a pokud by někdo shledal chybu v mé interpretaci, prosím, aby náš klub hned kontaktoval a o chybě nás spravil.

Ve zkratce je potřeba čtenáře uvést do problematiky: kdo to byl Corgoň? Corgoň, vlastním jménem Juraj, žil v 16. století a byl kovářem disponujícím mimořádnou silou. Kvůli jeho síle a postavě (měřil 2,15m a vážil necelých 120 kg) jej Nitraňané nazývali Corgoň (jedná se o slangový výraz pro abnormálně vysokého a silného člověka, obra). Když byla Nitra v 2. polovině 16. století napadena Turky, stáhli se Nitraňané do hradu, který s nepočetnou stráží bránilo i pár místních udatů s Corgoněm v čele. Dle historických pramenů a výpovědí Corgoň při obraně hradu odlamoval kusy skály a házel je na Turky, kteří utrpěli nemalé ztráty. Jeho mohutná postava a velká síla vyděsila Turky natolik, že absolutně rozbourala morálku východního vojska, takže se Turci stáhli. Corgoň se stal hrdinou. Nicméně několik desítek let po jeho smrti se Turkům podařilo Nitru roku 1663, včetně hradu, dobýt.

Před dvaceti lety, když se pánové z PC NITRA rozhodli založit, dnes již prestižní (troufám si říct evropskou) soutěž v pomalém kouření dýmky GRAND PRIX SLOVAKIA, vytvořili logo soutěže tak, že do něj přidali Corgoňovu tvář s dýmkoou. To, ale v poslední dekádě začalo být trnem v oku Nitraňanů a logo soutěže PC NITRA a Nitraňany spíše rozkmotřovalo, než sbližovalo. Jal se tedy celý PC NITRA hledat pravdu o tom, zda-li Corgoň opravdu kouřil dýmky. Jejich dlouhodobá práce o poznání pravdy dostala nový impuls na naší Starostově fajfce, kde jsme představili naše bádání kolem Cimrmanovy fajfky. Ovšem, Valašský Fajfklub šel cestou odborníků, nákladných bádání a rekonstrukcí, pánové z PC NITRA využili pomoci umělé inteligence, která jim pomohla s velmi kvalitní rekonstrukcí historické fresky na stěně jednoho z nejstarších nitranských domů, na níž byl zobrazen Corgoň – hrdina. A světe div se, s dýmkou v zubech! Tento objev usmířil doposud dva neusmiřitelné tábory, udobřil jejich vztahy, nastolil novou rovnováhu mezi dýmkaři a majoritní společností a jejich společné soužití trvá a bude trvat, dokud jim někdo nezakáže kouřit dýmku.

A PODĚKOVÁNÍ ZÁVĚREM

A za závěr patří poděkování. Opravdu velké díky patří PC NITRA za uspořádání opravdu skvělé soutěže, galavečera a vše kolem toho.

Našemu Alešovi, že se chopil tak důležitého úkolu, kterým byla doprava tam a zase zpátky.

Našemu Fojtovi, který nás nenechává chladnými a svým životním příkladem nás stále učí a ukazuje nám, že je třeba umět si umět zvolit správné, Bohulibé a pro člověka přínosné priority. (Tím chci říct, že se velmi těšíme na košt slivovice a asi uzmu desátek do zásob nápojového důstojníka, které slouží pro potěchu klubu).

Sepsal a nafotil Winkel,
nápojový důstojník Valašského Fajfklubu

Text a foto (C) Petr Steinbauer