Opět ve stylu retro v kavárně Zátiší v Novém Malíně

Jak si ideálně odpočinout od cukroví a rodinných povinností ... 27. XII. 2011

V období svátků klidu a míru uspořádali přátelé z Dýmal klubu Nový Malín velmi netradiční soutěž, která soutěžící a návštěvníky vytrhla od rodinného krbu, přejídání a lenošení, a umožnila si zakouřit v příjemném prostředí disco kavárny Zátiší. President klubu Alois Pospíšil vymyslel zajímavá pravidla, která dodala průběhu soutěže zábavnější formu a napětí až do jejího konce. Klub prezentoval své nové logo, viz. diplom.

Na cestu jsme se nakonec vydali jen dva soutěžící a jeden kouč. Jak se později ukázalo, náš metodik má doma velmi silné odborné zázemí. Nástěnkář se ze zdravotních důvodů omluvil a zůstal v teple domova. Já jsem dostal rodinnou vycházku a rád, s přítelem Jamesonem v tašce, přisedl do pickupu a těšil se, až budu mít s kým popíjet, neboť z Hozového vozu se stal nejen nekuřácký, ale zřejmě po vzoru USA, i nealkoholický coca-cola car. I když jsem vložil láhev do papírového pytlíku, nebylo mi dovoleno požívat. Naštěstí jsme do cíle dorazili brzy. Po cestě jsme ještě zkontrolovali své příspěvky do cen. Metodik vezl „cibule“ – náramkové hodinky s neuvěřitelným množstvím funkcí a gigantickými rozměry, stáří asi dvacet let. Já jsem sáhl hlouběji do historie a přivezl cca 80 let starou mosaznou vývrtku a měděný tepaný talíř na stěnu, neurčitelného stáří, viz foto.

Soutěž se konala v disco kavárně se zajímavými malbami na stěnách, bylo zde teplo a útulno. Jako prví příchozí, jsme se ze zvědavosti zeptali na dýmky pro soutěžící, které nabízela pozvánka. Zde začal humor a retro styl. Dýmečky byly hodně staré a hodně kouřené. S díky jsme odmítli a šli se podívat na výrobky pipemakera Michala Nováka, ze kterých se dalo velmi dobře vybírat. Soutěžících se sešlo 16, ale se zájmem jsme pozorovali i dámy, které se dýmek mimo soutěž, s grácií uchopily. Viz. foto, manželka pana M. Nováka a dvě přítelkyně Dýmal klubu. K našemu stolu si přisedl mladý pár, který na první pohled připomínal vegetariány, do jejichž „jídelníčku“ nepochybně patřila i rostlina tabákovníku. Tady se na plno projevila emancipace. Slečna školila mládence, jak správně nacpat a zapálit dýmku. Nic by na tom nebylo, kdyby nebyla nevidomá. Konverzace s nimi byla velmi příjemná a handicap nebyl vůbec znát, škoda, že se nepřidali do soutěže.

Ve stylu retro se linula i hudba ze stařičkého gramofonu, která podkreslovala atmosféru. Nastal čas startu. Obdrželi jsme, velmi chutný tabák od německé firmy PLANTA, byla to limitovaná série výročního tabáku a nesla podtitul - Karibská směs - jedná se o směs výběrových červenohnědých tabákových listů typu Virginie. Směs listů je doplněna nádechem tabáku červeného Cavendishe. Aroma zrajícího ovoce a jamajského rumu dodává celé směsi sladkou ovocnou chuť, dále podložku s „erotickým motivem tabáku“, a netradiční podpalovač. Na stole hořely dvě svíčky a pro zapálení sloužil konopný provázek, uchycený na kousku drátu. Čas na přípravu a zapálení zůstal stejný. Po odstartování nás president seznámil s pravidly soutěže, které si vymínil v průběhu soutěže měnit. První zajímavost byla, že komu zhasne dýmka a bude chtít pokračovat v soutěži, může si přijít k pódiu připálit, odečte se mu deset minut a musí vypít panáka slivovice, z připravené láhve. U pití může zaskočit i kolega, v případě, že se jedná o abstinenta, či řidiče. Ještě než došlo na první uhasnutí, přišla i další úprava pravidel. Kdo si bude chtít připálit jako první, musí vypít panáky dva. První adept se přihlásil až po půlhodince. Jelikož štamprle neměla do 1 dcl daleko, byl to vskutku výkon, hodný trénovaného borce.

Soutěž probíhala za tikotu digitálních hodin vcelku pohodově, u pódia se vystřídalo několik „žíznivců“, a president dokonce třikrát. Koutkem oka jsem pozoroval, jak Metodika povzbuzuje a metodicky „řídí“ jeho drahá polovička. Ač jsem si za něj dal jednoho panáka, aby mohl pokračovat v soutěži, za sebe sice posléze dalšího, mnoho mu to tentokráte nepomohlo. Najednou byli ve hře jen tři soutěžící. Průběžné výsledky se oznamovaly pouze jako počet kouřících, takže do posledního okamžiku nikdo nevěděl, jaké může být pořadí. Napětí vystupňovalo v průběhu kulturní vložky skupiny „UNGALA BUNGALA“, která nás bavila ještě po skončení soutěže zajímavou, až bizardní hudbou. Jejich klipy se dají shlédnout na You Tube.

Nastalo vyhlášení výsledků. Ač jsem tušil bednu, mezi námi, pomýšliv i na metu nejvyšší, splnilo se na konec mé očekávání, a bez zbytečné skromnosti, jsem si převzal první cenu. Jako jediná se skládala z kuřáckých, potažmo dýmkařských potřeb, pěkná dýmečka od Michala Nováka, tabáček a doutníčky. Další ceny se, jak bylo předestřeno, skládaly z darů soutěžících. Můj dosažený čas, po odečtu jedné štamprle činil 1:14:37 hod. v porovnání s jinými soutěžemi, nic moc, ale vzhledem k okolnostem a použitém tabáku, relativně přijatelný výsledek. „Ruďáky“ a HDK jsme nechali daleko za sebou. Druhý v pořadí skončil pipemaker Michal Novák 1:05:46 bez trestných minut, třetí president Alois Pospíšil se třemi štamprlemi, a mínus 30 minutami, s časem 1:04:40, čtvrtý náš Metodik, 1:03:05 s jedním malusem. Ostatní časy jsou ve výsledkové listině.

Zábava pokračovala za tónů kapely UNGALA BUNGALA, kterým jsme se snažili porozumět ještě asi hodinku, ale nakonec s příjemným pocitem, zvláštně prožitého večera, se vydali k cukroví, silvestrovskému veselí a svým blízkým zpět na Valašsko….

Světluška

Výsledky ZDE     Diplom ZDE

  text (C) a foto (C) Vít Mackovík