|
Konečně se něco děje! Při pohledu
do Akcí je vidno, že letos Fajfklub aktivitou zrovna nepřekypuje. Do
září jsme se zúčastnili pouhých tří akcí, a ani ty jsme všechny
nedokázali zdokumentovat. S prvními náznaky podzimu se ale situace
možná lepší, chystá se totiž několik soutěží, kterých se účastníme
vcelku pravidelně a rádi. A první vlaštovkou (divné přirovnání,
vlaštovky pomalu balí kufry a chystají se zmizet někam do teplých
krajin – mají víc rozumu než my) je každoročně Beskydské kouření na
Lučině, pořádané PC Ostrava.
Beskydské kouření nemůžeme nikdy vynechat, protože a). Ostraváci jsou
naši kamarádi a nemohli bychom jim to udělat b). Lučinu máme rádi a
líbí se nám tam.
Za sebe musím říci, že jsem byl překvapen zájmem o
účast, v jednom okamžiku to vypadalo, že nás na sever pojede až šest.
Nakonec se počet ustálil na pěti, ale i to je v rámci našeho klubu
velmi hezké číslo.
Expediční vozidlo tentokrát poskytl a řídil Aleš.
Přesně v jedenáct hodin nás očekával na dolním parkovišti na našem
sídlišti. My - nástěnkář a praporečník- jsme také přesně v jedenáct čekali na jeho příjezd na
horním parkovišti. Takže jsme v jedenáct dvacet v pořádku vyrazili
směr Hranické Loučky, kde se měl nalodit Světluška Víťa. Tady už žádný
zádrhel nenastal, Víťa byl připraven s taškou s dýmkami v jedné a
cestovní lahví v druhé ruce.
A tak nám cesta příjemně uběhla. Po hodině jízdy jsme
zaparkovali na Lučině před restaurací U Adámků a vstoupili do sálu,
kde se mělo konat dnešní gentlemanské klání.
Kupodivu, pořadatelé byli již na místě – někdy totiž
mívají ve zvyku přijet jako poslední. A tak jsme se přivítali
s prezidentem PC Ostrava Mirkem Sítkem, s hlavním časoměřičem a PC
operátorem Standou Faranou a samozřejmě i se všemi ostatními
ostravskými synky.
Postupně jsme se pozdravili i s dalšími příchozími,
dorazil nestor PC Ostrava Vlastík Šenkýř, který přivedl svého vnuka Honzu Machančíka, který v soutěži ovšem reprezentoval PC Brno. Objevili se
reprezentanti PC5 z Rudy s jednou „nezávislou“ posilou, a nakonec
přijela posila naše, Tomáš Koňařík, kamarád, který s námi mimo jiné
byl loni
v Chrudimi na výstavě dýmek zesnulého Pavla Hápa.
Do startu zbývala ještě více než hodina, a tak jsme se
kromě registrace věnovali také guláši, řízkům a cestovní trafice Mirka
Sítka, potažmo firmy Zuzico, kterou zastupoval. Nakoupili jsme u něj
za přátelské ceny na co jsme měli chuť a co nám kapsa dovolila. A
kromě trafiky musím ještě zmínit opravdu velmi hezké dýmky, které k prodeji nabízel
ostravský Petr Pohludka. Jedna jeho dýmka byla i první cenou
v soutěži.
Po čtrnácté hodině jsme měli na stolech všechny
propriety, pytlíčky s tabákem MacBaren Modern Mixture, papíry, dusátka
a zápalky a soutěž mohla začít.
Smůlu měl hned na začátku místní František Kaňok,
kterému se tabák v dýmce nerozhořel. Občas se to holt stane i
zkušeným. Pak už soutěž probíhala tak jak je obvyklé.
Mám dýmkařské soutěže rád. Mám rád atmosféru, setkání
s kamarády, okukování dýmek, nákupy tabáků, jídlo, pití, klábosení,
vyhlašování výsledků, rozdělování cen i cestování tam a zpět. Samotné
soutěžení ale příliš nemusím. Je to v podstatě nuda kombinovaná se
soustředěním a nervozitou, takové dobrovolné sebetrýznění, jen někdy
korunované dobrým výsledkem - a paradoxně, čím lepší výsledek, tím je
utrpení delší.
Letos se soutěž ničím nevymykala z obvyklých mantinelů.
Postupně odpadali tu v kratších, tu v delších intervalech občas
místní, občas hosté. Od našeho stolu měl smůlu jako první náš
hostující Tomáš, ale na jeho obhajobu - byla to teprve jeho druhá
soutěž. Postupně odpadli Lojza, Honza i já a nakonec se situace
vyvinula tak, že v soutěži byli tři ostravští a náš Víťa. V tom
okamžiku jsme začali Víťovi hodně držet palce, ať nezůstane na
„bramborové“ pozici a dostane se na pomyslný stupeň vítězů, ať už bude
jakkoli vysoký. Povedlo se a Víťa proti drtivé převaze domácích
získal bronz. Zvítězil věhlasný Artur Moškorz v čase 1 hod a 24 min.
A bylo hotovo. Rozdělili jsme si velmi sympatickou
řádku cen, pro každého se něco našlo. Já jsem byl docela nadšený,
protože jsem si za své šesté místo vybral ve skleněném tubusu uložený
vlhký doutník velikosti dětské ruky, a co víc, z krabičky navíc
vypadly docela festovní dvoubřité doutníkové nůžky.
Tradiční speciální prémie pro přespolní, dva veliké
kulaté bochníky výborného chleba připadly letos chlapcům z Rudy a nám.
A protože nás bylo pět, v kuchyni měli problém, když jsem požádal o
rozkrojení kulatého bochníku na pět stejně velkých částí. Ale povedlo
se.
A nakonec jsme od pořadatelů dostali ještě večeři –
všechna čest velkorysým hostitelům, jídlo mělo určitě hodnotu která se
blížila ceně startovného.
Byli jsme spokojeni, nikam jsme nepospíchali, a
tak jsme ještě poseděli, dopili a dojedli, ti, kteří nevyhráli něco po
čem toužili si to ještě mohli dokoupit a pomalu jsme se rozloučili.
Bylo to velmi příjemně strávené odpoledne, které přesně
odpovídalo reklamnímu sloganu „bavte se s přáteli“ (který upřímně
nenávidím), i počasí nám přálo, bylo ideálně hospodské – bylo zataženo
a poprchalo.
A pak jsme si potřásli rukama s těmi několika, kteří ještě
zůstávali a vyrazili jsme zpátky na jih. V autě se za zamlženými
okénky rozpoutala diskuze naší frutariánské sekce o domácím
elektrickém rychlouzení a výrobě udícího zařízení ze
dvou květináčů a elektrické plotýnky. A tak jsme v Loučkách
vysadili Víťu, dostali od něj darem vyřazený vařič a definitivně
zamířili k domovu. Už se těšíme na první ochutnávku – pokud nás 230V
v zařízení které hodláme vyrobit nezabije.
Byl to super výlet, fajn soutěž, pohoda, samá pozitiva.
A už se těšíme na další výjezdy,
zanedlouho určitě vyrazíme do Holomóca na Dótnik, zcela určitě
v listopadu do Rudy, po Vánocích možná do Malína a ozval se i nesmělý
návrh na cestu do Hradce na Martinské kouření. Tak uvidíme, jak se
počet reportáží v roce 2013 ještě rozroste.
Váš nástěnkář
Sada fotografií od našeho praporečníka Lojzy:
|
