Kouření s Boleslavem bez Bolka

Jak jsme místo za samozvaným králem jeli za ostravakama

Společný snímek všech účastníků Beskydského kouření, včetně psa Edy, který měl funkci pomocného stevarda (doprovázel soutěžící na toaletu).

     Valašský Fajfklub zase vyrazil na cesty. Tentokrát za přáteli z Pipe Clubu Ostrava, kteří pořádali už šestý ročník Beskydského kouření, tradičně v restauraci Dolina na břehu Žermanické přehrady, obkroužené hřebeny Beskyd. Počasí nám přálo, méně už časové vytížení našeho členstva, takže nakonec jsme se na sever vypravili v počtu čtyř. Tento A-team tvořili "ztracený syn" Honza Vacek, nástěnkář Radim, technik Dalibor a praporečník Lojza. Cesta rychle uběhla i díky Honzově Fordu Focus s maďarskou registrační značkou, díky které nás "Kryštofové" viditelně ignorovali. Zaparkovali jsme před restaurací, zaregistrovali jsme se, obdrželi startovní karty a poukázky na občerstvení a akce mohla vypuknout.
     První překvapení nás čekalo, když jsme zjistili, že praporečník, dá se říci tradičně, nevzal klubovou vlaječku. Protože jsme s tím víceméně počítali, měli jsme dvě další. Daleko větší šok jsme ale utrpěli, když jsme pozorovali našeho "aristokrata" Dalibora, jak se zoufalým výrazem prohledává svou tašku, aby zjistil, že si zapomněl vzít dýmky ! S obličejem rudějším než jeho košile se jal shánět obětavce, který by mu nějakou dýmku odprodal, případně půjčil. Měl štěstí, a pochopení našel u pana Sitka, který mu zapůjčil starší "biliardku". Ta nakonec dopomohla technikovi k pěknému pátému místu. Ale to ještě předbíhám.   

    Úvod soutěže patřil, jak je obvyklé, oficialitám. Byli jsme přivítáni panem starostou hostitelské obce Lučina, který se jmenuje Boleslav Neshoda, což vysvětluje větu v záhlaví článku. I když jsme nebyli na "Mistrovství Slovenska" u Bolka Polívky, i tak jsme kouřili s Bolkem. Dokonce i jeho příjmení je symbolické v tomto případě, kdy se ADK chová podivně a ignoruje akce pořádané vlastními kluby. Ale k tomuto tématu jsem se vyjádřil již v "Aktualitách", takže to nebudu dále rozpitvávat.
     Dále soutěž pokračovala dle běžného schématu. Dostali jsme tři gramy tabáku Malthouse, dvě zápalky, krásně zpracovaný papír A4 a šli jsme do toho. Celou soutěž skvěle a pohotově moderoval Standa Farana, který měl se svou půvabnou asistentkou rovněž na starosti časomíru. Jeho neustálé glosy a vtípky udržovaly "fajnou" náladu v sále ... zvláště vzájemné hecování se mezi samotnými Ostraváky bylo úžasné. Tabák se nám původně zdál poměrně suchý, ale museli jsme uznat, že to byl jen pocit. Hořel naprosto přiměřeně, a první soutěžící skončil až po 35 minutách, a to byl ještě sám starosta Lučiny, který není žádným zkušeným soutěžním kuřákem. Jen málo soutěžících skončilo před padesátou minutou. Pokračovali jsme v poklidu až do 1 hod.18 min., kdy měl Fajfklub ještě ve hře dvě želízka, Dalibora s půjčenou dýmkou a našeho soutěžního tahouna Honzu (který mimochodem na Lučině vyhrál v roce 2004  po dramatickém souboji s Přemkem Omrtem). V tomto okamžiku soutěžilo ještě pět borců. Štěstí ovšem Dalibora opustilo a tak mu právě pátá příčka zůstala. Vzápětí odpadli otec a pak i syn Balcarové a už bylo jasné, že zvítězí buď náš Honza, nebo domácí Ivan Kocián. Nakonec měl více štěstí druhý jmenovaný, Honza skončil v krásném čase 1-46-21 a vítězný čas pak byl 1-57-49. Mezitím se ještě stala kuriózní komplikace, časoměrný softvér byl totiž programován pouze v minutách a vteřinách, a horní limit byl sto minut, neboli jedna hodina, třicet devět minut a 59 vteřin. Za všeobecného veselí se časomíra spouštěla znovu a časy posledních dvou se pak musely sečítat.  Prostě se letos na Lučině kouřilo jako nikdy předtím.
    

Přivítání - vpravo hovoří starosta Lučiny Boleslav Neshoda	Vlevo prezident PC Ostrava, Miroslav Sitko, vpravo moderátor, časoměřič a organizátor Standa Farana
Rozdávání soutěžních propriet	A už se kouří jako z komína ....
Pracoviště časomíry s velmi sympatickou obsluhou	Blíží se kritický čas 100 minut ... ale vše dobře dopadlo
Honza přesně jak ho známe, plné soustředění, boj o první místo	A toto je vítěz Ivan Kocián, bez dvou minut dvě hodiny

  Následoval tisk diplomů, rozdělení cen- všechna čest, i my z druhé poloviny výsledkové listiny jsme si odnesli spoustu dárků, a to jak od "tabákových" sponzorů, tak od obce Lučina, která mimochodem v tomto roce slaví 50 let od založení. Navíc jsme dostali speciální prémii za to, že jsme byli účastníci z největší dálky. A aby toho nebylo málo- pořadatelé vyhlásili tombolu, do které vložili spoustu věcí, které zbyly. Za zmínku stojí přinejmenším tříkilový bochník chleba, se kterým jel domů náš Honza. 

Perlička- celá soutěž se odehrávala pod tímto nápisem	Kompromitující snímek
Honza a jeho čabajka-fokus	A-team před odjezdem

      Další zaznamenáníhodná událost je spotřeba vodky ze strany praporečníka a technika- intenzívně se snažili zapít trauma ze zapomenutých praporů a dýmek. Nakonec už byli v takové ráži, že jim Honza vyhrožoval, že domů pojedou v kufru s hlavami trčícími ven. Ale vše dobře dopadlo, kolegové měli vše pod kontrolou, jen jim to cestou zpátky hodně mluvilo- než usnuli.
Asi hodinku po ukončení oficiálního programu jsme se s hostiteli rozloučili, a domluvili jsme klubové "derby", které by se mělo konat ještě letos na "neutrální půdě" v Klokočově, už teď se těšíme.

      Tož kura, synci, fajne to bylo ... fakt.

                                                    
                                                                           nástěnkář

  fotografie (C)  Radim Přikryl