Potřinácté v Loučkách a k tomu v pátek třináctého

13.- 14. ledna 2017

     Dožili jsme se začátku dalšího roku. Vcelku zdrávi, na těle i na duchu. A začátek roku je vždy ve znamení rekapitulace toho předešlého. A k tomuto účelu dokonale slouží už spoustu let naše výjezdní zasedání v Loučkách u Víti. Jinak tomu nebylo ani letos.

A kromě hodnocení našich aktivit se ještě na těchto shromážděních dějí další věci. Jako je třeba přijímání nových členů, oslavy životních jubileí, a případně něco navíc. Všeho se nám letos dostalo měrou vrchovatou.

Začátek jakékoli akce nemůže být v jiný čas než v pět hodin. A tak jsme se pomalu scházeli, zdravili a vítali v hospůdce u světlušky Víti v Loučkách. Bohužel, docela častý pozdrav byl: “A ty jsi který?“ Někteří naši členové se spolu ještě ani nepotkali. Mohli bychom to komentovat podobně jako naši kamarádi z PC Nitra, kteří říkali, že jsou tak velký klub, že se všichni neznají. Což ovšem není tak úplně náš případ.

Každopádně jsme třeba po dlouhé době viděli Jirku Pernického, který ovšem svou dlouhou nepřítomnost vyrovnal tím, že za námi do Louček přijel oslavit své narozeniny.

Objevili se oba Jirkové, Aleš, Honzové Vašek a Vacek a Spáčil, samozřejmě fojt a nástěnkář, chybět nemohli pokladník a Zdeněk, i s Daliborem jsme se setkali, o něco později se objevili Karlové I. a II., zavítal mezi nás i čekatel Petr, a na místě nás očekával hostitel Víťa. Chyběl Lojza, který tráví víkend s neschopenkou v ruce, ani Zbyněk se neobjevil, a nepřijeli ani Pavel zvaný Garfield a zakládající člen Fajfklubu Jirka Kubeša.

Prvním bodem programu bylo hodnocení loňského roku. Není třeba zvlášť rozepisovat, kdo se dívá do našich Akcí a na Starostovu fajfku, ví, co se loni dělo, a že toho nebylo málo.

Druhý bod programu byl společenský – blahopřáli jsme Jirkovi k jeho vstupu do dospělosti. Jiří od nás dostal dárek a kytku, a za to nám slíbil, že se bude snažit zařídit nám azyl ve „svém“ Domečku, až nám zakáží kouření v hospodách a barech.

Ti nejvíc nedočkaví, první na svých místech, pátek, asi 16 hodin	Náš Flying Finger fojt, probírá s pokladníkem návrh rozpočtu na letošní rok
Kevin, kromě přezdívky nafasoval ještě funkci "Arbitre de la elegance" nebo tak nějak. Jediný měl na sobě klubový oděv a to se mu nevyplatilo	Přichází Karel I. a Karel II. - druhý s basou vlastnoručně uvařeného piva

 A pak přišel dlouho očekávaný okamžik, to, co máme všichni rádi, a co se nám již několik let po sobě daří opakovat. Přijetí nového člena. Po Honzovi, kterému již nikdo neřekne jinak než Kevin, a loňském Karlovi II. byl letos na řadě Honza Vašek. Čekatelské povinnosti si plnil více než vzorně, kromě perfektní docházky na dýchánky s námi absolvoval celou řadu soutěží, včetně ME v Nitře. Takže o jeho kvalifikaci pro přijetí nebylo pochyb a všem členům se postavil palec, tak jak se při hlasování o nových členech sluší a patří. Honza hned po hlasování přivedl pana Jamesona, a dostal k vykouření obřadní klubový přířez, naplněný směsí „od každého trocha“.

Večerní program pak již byl ve znamení zábavy a družného veselí a ostropestřce mariánského, který za dumpingovou cenu nabízel hostitel.

Večer byl samozřejmě vyšperkován Víťovými mexickými fazolemi s uzenými žebry a spoustou dobrot, které dodal Jirka v rámci své oslavy. Hrdla jsme svlažovali Jamesonem, slivovicí, pivem, kofolou, kávou a čajem. Okolo sedmé večerní se objevili oba Karlové, a mladší z nich třímal v ruce basu piv. A ne jen tak ledajakých, ale svých vlastních, originálních názvů a mimořádné chuti.

 Několik ukázek dobrot, kterými jsme se častovali

Takto se o nás staral Jirka. A to ještě nevidíme  pět lahví Tullamore Dew ... kde je jim konec	Nástěnkář v obklíčení Jirkových frgálů
Dva vzorky z produkce Karla II.
Karel I. si pochutnává na uzeném žebru s fazolemi	Hlouček irských turistů, kteří nás navštívili.

Méně odolní jedinci večer odjeli spát do svých postelí domů, ostatní zůstali v lokále. Vytráceli se do svých pokojů postupně, podle stupně únavy. Nejdéle vydrželi fojt, dezénista Aleš a Víťa. Spolu s nimi byl v lokále i oslavenec Jirka, ale byl přítomen spíše jen fyzicky.

Honza je historicky první člen Fajfklubu, který dostal členský list hned po přijetí.	Přijímá gratulace od technika Dalibora. Vidí se s ním dnes poprvé :-)
Zde dostává potvrzení o členství Aleš. Asi po osmi letech od vstupu do klubu	Fajfklub vyhlíží jaro.
Kevin se rychle ujal své funkce. Zde nenápadně kontroluje Jirkovi límeček.	Honza se vyznává z pocitů čerstvého zasvěcence
	Méně odolní jedinci opouští loď
Letos jsme program vylepšili soutěží v pomalém kouření. Hlavní cenou byla dýmka, kterou našemu klubu před časem daroval Jirka Zapletal. A vylepšili jsme ji ještě na druhou, protože jsme ji vyhlásili na sobotní dopoledne. Což bylo motivační. Někteří sice říkali, že je blbost dělat soutěž v sobotu, když půlka lidí odjíždí v pátek domů, ale museli pochopit, že právě v tom je to kouzlo. A tak jsme ráno vstali, někteří posnídali zbytky od Jirkovy oslavy, ostatní počkali na tradiční vejce se skořicí. Na snídani se vrátil i Jirka Janků, který sice spal doma, ale soutěž si nechtěl nechat ujít. No a před desátou jsme odstartovali. Jako první skončil fojt. Dobrovolně. Nebylo mu po včerejším posezení úplně volno, a fajfka nebyla zrovna to pravé na vyrovnání karmy. Ani ostatní nebyli úplně ve formě. No, zkrátíme to, svou bývalou slávu oprášil náš metodik a trenér Honza Vacek. Vyhrál, a jako poslední oficiální záležitost tohoto Jubilejního zasedání převzal vítěznou dýmku. No a to byl prakticky konec celé akce. Ještě jsme od Světlušky Víti nafasovali zásoby ostropestřce pro regeneraci jater, a jeli jsme domů. Několik fotografií ze soboty
O tuto krasavici se za chvíli bude soutěžit	Marek chystá soutěžní taktiku
Technika vynikající, i to srdíčko tam bylo, ale kondice chyběla. Sedm minut je na vítězství málo.	Jirkové udatně bojují, po probdělé noci zjevně indisponovaný Jirka P. zanedlouho vzdává
Fojt získaný čas využívá k vývoji a dokumentaci míchaných nápojů. Zde fotí Zapendorfský kotlík, whisky s ostropestřcem	Soutěž pokračuje, uprostřed vítěz, metodik a trenér Honza Vacek
	A okolo tohoto se to všechno celou dobu točilo ...

                                                                         Nástěnkář
 

fotografie (C) Vít Mackovík, Radim Přikryl, Marek Netolička text (C) Radim Přikryl