Ano, hned druhé slovo mi editor podtrhl červenou vlnovkou. Tentokrát mám ale pravdu já, ne on. Naše Jubilejní shromáždění, které je jubilejní každý rok, bylo letos ještě jubilejnější, protože bylo desáté, což jasně větší jubileum, než každoroční jubileum, které je celkem všední.

 Uteklo to jako voda, tahle dekáda, ale pár věcí nám v hlavách utkvělo. Třeba to, že i když se jubilejně scházíme stále na stejném místě, i to prochází proměnami, viz třeba naše brigáda v únoru 2009. Nebo si všichni pamatujeme přednášku tehdy ještě svobodného dezénisty Aleše v roce 2006. Z roku 2008 pochází pamětihodná hradba trojbokých lahví z  palírny rodiny Grantů. Troufám si říci, že tento rekord v konzumaci již nikdy nebyl překonán, a od té doby pozorujeme posun klubových akcí spíše k dobrému jídlu, než přemíře nápojů. V roce 2009 jsme shromáždění pozvedli i na intelektuální výši – pozvali jsme mezi sebe želvičky. Dodnes na to vzpomínáme. Z roku 2010 si nejvíce pamatujeme  praporečníkovy masáže. V roce 2011 prošel přijímacím rituálem Jirka Janků i se svýma zlatýma rukama. O rok později jsme asi naposledy viděli Jirku – místostarostu a Zbyňka – starostu. V roce 2013 jsme si užili Víťův raritní tabákový archív. A o jubilejním shromáždění z roku 2014 si přečtete za chvíli.

Všemi ročníky se ale jako zlatá nit táhne Světluškova pohostinnost, vždycky je uklizeno, zatopeno, navařeno – cítíme se v Loučkách jako doma. A to i v nešťastném případě, kdy se Shromáždění muselo bez Víti obejít. Dá se říci, že se za ty roky naučil i vařit – první dávný pokus o pečená žebra s fazolemi moc nedopadl, naštěstí jme tehdy měli o pár let mladší zuby. Dnes jsou Víťovy fazole vyhlášenou pochoutkou a na jeho uzené se nám sbíhají sliny už týden předem. A jeho míchaná vajíčka na snídani (v roce 2008 dochucená skořicí) podávaná s Fantou jsou ve světě vysoké gastronomie také pojmem. 

V letošním roce chtěl Víťa kulinářskou úroveň posunout ještě o level výše, evidentně veden snahou získat členství ve frutariánské sekci Fajfklubu. Nebylo mu ale přáno. Na pozdní večeři se chtěl vytáhnout hovězí pečení na červeném víně na francouzský způsob – to mu ale zhatil nezájem členstva, které se kupodivu zajímalo spíš o to, co bude k pití, než co bude k jídlu. No a druhý pokus o „haute couisine“ mu zhatil pštros, který oplodnil vejce, ze kterého nám chtěl udělat snídaňovou smaženici. S páchnoucím zárodkem nelétavého opeřence který se skrýval uvnitř velikého vejce by se toho na pánvi moc provést nedalo. Škoda.

 Sešli jsme se (přijeli jsme auty, ale „sjeli jsme se“ zní dost divně) v pátek odpoledne, někteří nedočkavci už byli na místě více než hodinu před začátkem akce. Ostatní se trousili podle možností, ale v 17 hodin, kdy byl oficiální začátek, jsme byli okolo stolu v počtu 13. Moc nás nepřekvapilo, že chybí starosta Zbyněk a místostarosta Jirka, překvapeni jsme byli nepřítomností Kuby a Zdeňka. Ale i tak bylo Jubilejní shromáždění jednou z akcí s největší účastí.

 Fojt úvodem shrnul loňský rok. Zjistili jsme, že byl tak nějak podobný, jako ty předešlé. Nebyl ničím úplně mimořádný, uspořádali jsme Starostovu Fajfku, řady soutěží jsme se zúčastnili, ba i klubový workshop jsme spáchali. Akcí nebylo během loňského roku   příliš, ale ani neobvykle málo ... prostě nebýt nešťastného opuštění Koliby, byl to pohodový a klidný dýmkařský rok.

 Pokladník Jožka nás seznámil se stavem klubových financí. Ukázalo se, že jsme prudce zbohatli na úrocích, jestli se nepletu, tak asi o 78 haléřů.

 Třetí část oficiálního úvodu se věnovala přípravám dalšího ročníku Starostovy Fajfky. Protože se koná jinde než obvykle a navíc vcelku zanedlouho, bylo potřeba probrat spoustu věcí. Nápady jen sršely, jestli budeme takhle kreativní i týden-dva před soutěží, bude to skvělé.

 A pak přišly na řadu přípitky a fazole s uzeným a obsah lahví původem z Irska,  Skotska i z domácích zahrádek, prokládané tu Zubrem, tu Kofolou. Někteří se chystali večer domů, a tak prokládali panáky Birellem.  

V pohodě jsme proklábosili a prodýmali celý večer, bylo to poetické. Vymýšleli jsme kam se s klubem v tomto roce vypravíme, co podnikneme, čí kulatiny oslavíme a tak podobně.

 Okolo jedenácté večerní se potvrdil jasný trend posledních let – více se přežíráme, než ožíráme ( zní to lépe, než přejídáme/opíjíme ), a tak po druhé večeři na některé padla dřímota a zatoužili po lůžku. Lokál se do půlnoci prakticky vyprázdnil, většina se odebrala do pokojů a někteří odjeli domů.

 V lokále zůstali jen dva. Dva muži a pštrosí vejce. Hostitel Světluška, technik, vrtačka a vejce velikosti malého míče se stěnou zvící tenčího pancíře. Popis boje známe jen zprostředkovaně, ale muselo to být heroické. A výsledek? Záprdek. Aspoň jsme si ráno mohli  vyfotit na památku prázdnou skořápku.

 Ráno bylo poklidné, ve společnosti Miss Aerobic na sportovním kanále ČT jsme si počkali na míchaná vajíčka, doplnili tekutiny Fantou a pomaličku se sbírali. Kdo si nebyl jistý svým dechem, foukl si do testeru, ale problém nikdo neměl. A tak jsme se po desáté ranní rozloučili s hostitelem Víťou, naskákali do aut a začali se těšit na příští Jubilejní setkání, které bude už zase o něco méně jubilejní, než to letošní jubilejní Jubilejní.

                                           Nástěnkář