Hranické Loučky 18.-19.ledna 2008

Veselé kopy na okraji společnosti

      
      Nejhorší úkol při psaní reportáže je vždycky vytvořit první větu. Nejlépe takovou, která nebude úplně stejná jako u poloviny předchozích. Takže vynecháme fráze typu „rok se s rokem sešel“, a „opět po roce proběhlo pravidelné setkání“ a jdeme do toho naprudko. Ubytovna „U hájku" v Hranických Loučkách, začátek roku a spolek zvaný Valašský Fajfklub. Výroční setkání členů zvané Jubilejní shromáždění. Akce, na kterou se těší všichni zúčastnění nejméně od Vánoc. Pro většinu členů první pořádná společenská záležitost v novém roce. Atd.atd.atd.
     Místo konání je tradiční, pohostinství nám jako ve všech předchozích letech poskytla ubytovna patřící naší   Světlušce Víťovi. Na jednu stranu je skvělá svou pozicí, je odloučená od civilizace, na stranu druhou to přináší menší komplikace s dopravou. I ty se samozřejmě daly překonat, odlehlost a momentální opuštěnost ubytovny s sebou ale přinesla problém jiného druhu. Byla tam zima jak sviňa, řečeno po valašsku, a to hlavně v ubytovací části. A to můžeme být rádi, že je leden jaký je, a venku není mínus deset a půl metru sněhu, jak už jsme také zažili.
      Sešli jsme se u strojů v 16,30 na různých místech našeho domovského maloměsta, v Loučkách jsme se pak vylodili chvíli před pátou. Vsetínská odnož přifrčela vlakem a Honza vyřešil dopravu svým  maloobjemovým fiátkem. Ubytovali jsme se, zapadli do lokálu a pustili se do plánovaných aktivit.
     

     Akci slavnostně zahájil fojt, shrnul loňský rok, probrali jsme úspěchy a neúspěchy, naštěstí pozitiva převažovala. Pokladník přednesl podrobnou zprávu o hospodaření. Další body programu se týkaly plánů do budoucna. Zaujali jsme stanovisko ke členství v Asociaci dýmkařských klubů. Vymýšleli jsme způsob ocenění osob, které zvlášť významným způsobem pozitivně ovlivnily klub. Probrali jsme i dost zásadní změnu v přístupu k našemu internetovému zpravodajství. Plánovali jsme program ohledně účasti na soutěžích, přinejmenším jsme se dohodli na účasti na VIII.Klání zemí koruny české, které letos pořádají naši přátelé z PC Ostrava.
      Pak přišly na řadu plány v oblasti našich oblíbených aktivit v oblasti výletů a exkurzí. Nejdříve, ještě v únoru, se vypravíme na dvoudenní průzkum jihomoravského vinného sklípku. Pak jsme naplánovali exotičtější aktivity, jako například výlet na věž meziříčského kostela (na tento návrh reagoval Pavel vyděšeným výkřikem:„Vždyť tam jsou ale schody!“), návštěva lokomotivního depa, prohlídka velkovýrobny uzenin Váhala v Hustopečích, účast na workshopu u dýmkaře Kloučka  atd. Uvidíme, jak se bude dařit. Samozřejmě jsme začali vymýšlet organizaci březnové Starostovy Fajfky, Zdeněk Zimák už dokonce předvedl povedenou pozvánku na tuto naši soutěž.
     

Krásenská šunka od kosti na začátku ...	... a v průběhu

     Pak přišla řada na jídlo a pití. Pití bylo reprezentováno jedenácti lahvemi whisky, irské, skotské, single malt i blended … prostě neuvěřitelné množství lahodných nápojů, dodaných jednotlivými členy, z podstatné časti pak Jirkou, který vybalil karton jako omluvenku za střednědobou neúčast na klubových akcích. A podle pravidla „Nad alkoholem nelze zvítězit, jen Valaši s ním dokázali remízovat“ jsme se pustili do boje. Další podstatnou záležitostí potřebnou pro akci tohoto typu je jídlo. To jsme zajistili vlastními silami, ve stejné skladbě menu jako loni. Technik Dalibor zajistil fantastickou uzenou šunku s kostí jako z Ladových obrázků, nástěnkář ukuchtil deset litrů frutariánského hovězího guláše a pokladník dodal třicet snídaňových vajec. K tomu každý přispěl ještě nějakou dobrůtkou, takže se stoly prohýbaly pod tíží poživatin všeho druhu a všech skupenství.
     

To samé s lahvemi, počáteční stav je patrný na úvodní fotografii	... remíza, skončilo to fifty-fifty, alkohol nezvítězil

      Jsme banda srandistů a máme rádi humor všeho druhu. Snad proto máme tolik kamarádů v ostatních klubech, a možná jinde nás zase kvůli tomu moc nemusí. Dokonce jsme vymysleli naši charakteristiku, která je v záhlaví článku - veselá kopa na okraji společnosti. Na okraj společnosti se přesouváme se zpřísňujícími se podmínkami pro kuřáky. Snad přes ten okraj nepřepadneme :-)  V každém případě jsme se večer královsky bavili, a samozřejmě tím líp, čím více vyprázdněných lahví se přemisťovalo na vedlejší stůl, viz foto. Fakt je ale ten, že jsme vcelku zodpovědní a řada z nás měla o víkendu další povinnosti a tak se nikdo nepropil do mrtva, a souboj s lahvemi skončil těžce vybojovanou remízou. Padl návrh, že nevypité láhve bychom mohli vzít do vinného sklípku, hostitel by to určitě pochopil -případně bychom mohli přibalit ještě několik krabic supermarketového nízkonákladového vína :-) .  A tak jsme se projedli a propili až do samého rána. Někteří postupně odpadali už před půlnocí, ti nejodolnější vydrželi se svými dýmkami a se sklenicí v ruce až skoro do rozbřesku. Možná to byl ale jen důsledek strachu z umrznutí, málokomu se totiž chtělo jít spát do nevytopeného prochladlého pokoje. Po několika hodinách spánku jsme se pak začali trousit zpátky do lokálu, kde obětavý Zbyněk udržoval celou noc oheň v krbových kamnech. Technik se dokonce nechal po půlnoci odvézt domů pod záminkou, že od rána musí na svém domě opravovat elektriku. Nenechali jsme si ujít možnost trochu ho pozlobit a vyhecovali ho ke slibu, že následujícího rána přijede zpátky se spoustou čerstvých rohlíků. Jak to dopadlo si zjistěte sami :-) .

Nástěnkář se svým gulášovým výtvorem ...	... chutnalo všem

      A tak jsme, po rozmražení ztuhlých zad a rozehřátí kloubů, uvařili spoustu kávy a čaje, usmažili hromadu vajec se slaninou a svět byl zase o něco přívětivější. Fojt Marek s čekatelem Zbyňkem si oblékli slušivé společenské šaty a vyrazili za povinnostmi vyplývajícími z jejich politické angažovanosti – ale protože, jak už jsme mnohokrát zmínili, politika nemá u nás co dělat, neřeknu vám kam jeli a co tam dělali. My ostatní jsme ještě v pohodě poseděli a poklábosili, zvolna uklidili a s blížícím se polednem vyrazili k domovům.
      Podtrženo sečteno, sešli jsme se všichni mimo čekatele Rosti, kterého ovšem omlouvá dlohodobá nemoc, Víti, který byl přítomen alespoň virtuálně a Karla, který se s námi už asi nekamarádí. Akce to byla  pohodová a příjemná, samozřejmě díky všem zúčastněným, kteří zapracovali nejen na skvělé náladě a zábavě, ale také na zajištění akce. Svou troškou přispěl snad každý, díky, kamarádi.

Několik dalších fotografií:

Zdeňkovi chutnalo - talíř byl vyjezený dočista do čista :-)	Jenda a Aleš v pozdních nočních hodinách
František si připíjí s Víťou na brzké shledání	Honzu přepadává spánek - ale drží se v rovnovážné poloze
Čekatel Zbyněk odjíždí  za povinnostmi ...	... zatímco si ostatní pochutnávají na vejcích se slaninou, někteří je měli zvlášť vynikající, chtěli si je vylepšit mletou paprikou a omylem si je posypali skořicí.

Honza nabízí deseti zbývajícím účastníkům odvoz svým vozem FIAT 126P se čtyřmi přídavnými světlomety, tažným zařízením a zahrádkou.

A toto je další sada fotografií, z aparátu našeho fojta:

Několik snímků na téma jídlo, kteréžto téma je v našem klubu velmi frekventované :-)

	Uzená krásenská šunka in natura ...
	Uzená krásenská šunka po pitvě ...
	Jídlo spojuje
	Ještě jednou Pavlův předkrm :-)

 

Honza má strach že na něj nezbude	Radim odjišťuje guláš
Zbyněk servíruje "mezichod"	Pavlova třetí porce šunky
Opravdu drsný jedlík	Honzíkovi očividně chutná

A na závěr důkaz, že jsme opravdu veselé kopy (i když na okraji společnosti)
 

  text a foto (C) Radim Přikryl a (C) Marek Netolička