21.srpna 2010

Zlaté Hory

     Letošní, již X. Klání zemí koruny České ve Zlatých horách, bylo předznamenáno  drobnými nejasnostmi o tom, kde, v kolik, u koho a jak se vlastně koná řádný dýchánek. Jako vždy, se vše rychle srovnalo, všichni pochopili, o co jde, a pro jistotu se konaly řádné dýchánky dva. První, řádně ohlášený, neřádně pochopený u Metodika v Policích a druhý, někde „na terase“ u sídliště Vyhlídka. Evidentně tradiční místo setkání VF.

U Honzy se skloubilo několik zajímavých věcí.

Paní domu uvařila bezkonkurenčně vynikající KYSELICU, zřejmě počítajíc s účastí v klasické letní soutěži u Technika, která se ale nějak přesunula na jeho kulatiny v září, ale to již nebude kyselica, ale asi garážovica.

Účastníci přijeli i přes určitá nepohodlí dopravních prostředků, Nástěnkář na mašině a Pokladník na kole. Jestli mně paměť neklame, Záznamníka Garfield dorazili vlakem.  Já téměř stopem.

Ostatní servírované pochutiny byly také „k sežrání“, klobásky, hromada zeleniny, SevenCrown, slivovice, pivečko aj. Každý vypil co snesl a buď využil Honzova pohostinství, zalehl a ani nemuk, nebo holdoval nealku a vyrazil na jednostopém vozidle domů. Je fakt, že Radim málem přišel o svou mašinu, na kterou si sednul Pepa. Když zjistil, že si nemůže zapnout klipsny, jelikož Harley nemá kliky ani pedály, šel hledat svůj bicykl, na kterém již dojel v pořádku domů.

      Ráno nás čekal pekáč plný švestkových buchet. Poté jsme vyrazilina cca 170 km cestu do centra, jak světového rýžování drahého kovu, tak gentlemanského kouření. Tentokráte na severní výspu Moravy a Slezska, do Zlatých Hor. Přivítalo nás lyžařské středisko bývalého giganta hutního průmyslu s kapacitou kolem jednoho tisíce lůžek.První, koho jsme uviděli, byli naši přátelé z Ostravska. Bez váhání jsme k nim zasedli a objednali škopky vychlazeného zlatavého moku. Kolegové debatovali s partou motorkářů, z nichž jeden bafal dýmečku. Dokonce pak zůstal na soutěž. Ostatní ještě před soutěží odjeli, ale myslímsi že Radim by s nimi měl o čem debatovat.A to jak z pohledu motorkářského, tak i z kulturního, neboť jeden z party motorkářů, byl  šéf ČT, Jiří Janeček.

Ještě než jsme se zaregistrovali, vyzvídali  jsme, jak to vypadá v Asociaci, neboť hledali nového prezidenta. Standa Farana zřejmě dost vytočil Dr. Stanislava. Svědčilo o tom nejenom odmítnutí této funkce Standou, ale také velmi vlažné pozdravy jak od doktora tak pana Cetkovského. Ani jeden nám nepodali ruku a procedění dobrého dne přes zuby, nesvědčilo nic o srdečnosti. Náladu jsme si nenechalipokazit ani dalšími drobnostmi. Obdrženou stravenku na oběd jsme šli společně proměnit za něco teplého do žaludku. Po 20 minutách nám přinesli zašpiněný talíř od guláše a ještě vlažný. Porce nebyla ani dost velká pro teenegerku, která trpí bulímií. Naštěstí jsme se mohli trošku dojíst dvěma krajíčky chleba, a tak jsme si zapalovali s lehce podrážděným žaludkem.

                Z přihlášených 70-i  startujících se dostavilo jen 58, ale i tak byl problém všechny usadit v jednom sále. Nutno říct, že výzdoba stěn byla od avantgardního malíře z dob hlubokého míru.

Guláš s chlebem, nebo chléb s gulášem?
Císařský dělostřelec

      Odstartování samotné soutěže bylo velmi originální. Po projevech všech možných asociačních potentátů a přivítání starostou města, zazněl dělový výstřel v parku. Ještě že byl od granátníka císaře Napoleona a ne známého křižníku. Každý stůl (o cca 10-i soutěžících) vyfasoval jednoho rozhodčího a započal do slova a do písmene maraton.  Výjimečně vlhký „Stanislav“,  Brish Irish Coffee, chutnal výborně a také skvěle hořel.  Ovšem jak komu.  Honza řekl po 41:15 minutě asi dvě či tři slova, zakecal se a zhaslo mu. Já bojoval o trošku déle, ale vzhledem k mým stálým průměrným výsledkům jsem zhasnul zhruba uprostřed startovního pole s časem 45:47 min. nutno říci, že u sousedů z Ostravy se nedařilo zase tak o moc lépe. Vlastík se Standou obdivovali neuvěřitelným způsobem, neuvěřitelné tvary servírky.  Objednávali tak často, že jim nakonec při jednom předklonu slečny a položením pitiva na stůl, jak jednomu, tak druhému bleskově zhaslo.

Kam se to dívá ?	Obsluha byla tak rychlá, že fotoaparát nestíhal a rozmazával

      Maraton tak pokračoval  poprvní hodině bez nás. Další hodinu by to byla určitě nuda, ale Vlastík se Standou objednávali pití o stošest.  Třetí, pan Beránek z Uherského Hradiště ukončil po 1:32:05 hodině, druhý Martin Pedain z Dýmka Net, chvíli po něm v čase 1:46:50hod. Na vítěze se čekalo celých 2:08:06 hodiny. Nebýt aktivistů s hláškami, zalejte mu to, nepodkuřuj a podobně, asi by Štefan German z DýmkaNetu kouřil až do smrti.Ceny, i přes hojnou účast byly velmi příjemné. Do 20. místa dýmky s drobnostmi, a pak každé desáté místo dýmka s pamětní medailí.

      Vlastík Šenkýř nezklamal a opět perlil. Napřed se nechal fotit při přebírání ceny se dvěma stewardkami a pak sbalil obě servírky u baru. Jak jsme se později dozvěděli, docela to ovlivnilo čas odjezdu Ostraváků domů. Nás zdržel jen rozhovor na téma letošní neúčasti na jubilejní soutěži v Rudě nad Moravou. Ač diplomaticky a taktně jsem se z toho vyvlékl před Ruďákama, doma jsem to slíznul, jako bych tam měl jet já a nejel … Cesta domů už byla jen rutinou, neboť řidič Honza je profík na slovo vzatý a nějaké objížďky jej nemohly rozhodit.

       Celková úroveň X. Klání Zemí Koruny české ve Zlatých Horách je ode mne hodnocena, jako mírně nadprůměrná. Dýmka i tabák sympatická a chutný, prostředí archaické, jídlo socialistické, pivo příšerné, průběh a organizace soutěže výborné, ceny skvělé, vztahy mezilidskés asociací pod psa, zábava vynikající, umístění podprůměrné. Jisté ale je, než zlaté nuggety těžiti, raději fajfku s přáteli kouřiti.

                                                                                                              Světluška, alias Víťa Mackovík

                                                                                                              Foto většinou Jan Vacek

  text (C) Vít Mackovík foto (C)  Jan Vacek