|
Datum 14.května 2016
na první pohled není nijak významné. Ovšem pro kuřáky dýmek v naší
kotlině je toto datum významné velmi, ba troufám si tvrdit, že je
přímo průlomové. V tento den došlo k prvnímu společnému soutěžení
dvou dýmkařských uskupení na nejvyšší, tj. republikové úrovni. Kníže
Svatopluk může plesat radostí, pruty jsou přiloženy, teď je ještě
raději pro sichr svázat. Ale pojďme popořádku.
Sobotní
zamračené ráno, kdy se šedé mraky honily nízko nad zemí a co chvíli
vypustily svůj obsah, taky tak trochu plakalo nad sestavou
reprezentantů slavného Valašského Fajfklubu. Bohužel, jen dva
členové se odhodlali vypravit do dalekých Českých zemí, aby šířili
slávu a dobré jméno svého klubu. Dva hrdinní reci se vypravili čelem
postavit všem těm uhlíkovým šamanům – Pedainům, Germanům, Hubaczům a
dalším. Naštěstí se k Jirkovi s fojtem připojil –zatím- nezávislý,
nezařazený, či prostě bezprizorní, nebo jak, Honza Vašek, takže
ogaři se nalodili do korábu a vyrazili. Cesta ku Praze, neb soutěž
se odehrávala v nedalekém Kostelci nad Černými lesy, proběhla
poměrně klidně. Teplota, tlak a rosný bod se měnili k lepšímu, takže
v samotném místě konání, Černokosteleckém pivovaru, vítalo účastníky
sluníčko a kamarádi z ostatních klubů. Jediné, co trochu zaskočilo,
byly vlastní prostory soutěže – sklepení pivovaru. Každé správné
sklepení je totiž spíše chladnější a vzhledem k tomu, že tělní
tekutiny jsou prosty alkoholu (tedy povětšinou), došlo při absenci
jégrova spodního prádla k určitému, časem dosti intenzivnímu, pocitu
chladu.
Pořadatelé – mimochodem
odvedli skvělou práci- sice v předsálí zajistili pro každého
účastníka degustaci výrobků z třtinového medu a melasy, původem
z Karibiku, ale pro zahřátí to bylo málo. Řidič fojt mohl jen tiše
závidět svým kolegům, kteří se zkoušeli zahřát produkty místního
pivovaru. I když pochyboval, že mínus a mínus udělá ve finále plus
(rozuměj chladná Černá svině plus chladné okolní prostory =
euforický pocit tepla), pro změnu měl štěstí v tom, že se ohřál na
Valné hromadě ADK.
Mimochodem,
jeden podstatný výstup z jednání je ten, že příští rok se bude konat
nejvýznamnější kuřácká soutěž v Brně. Lze se těšit, že pokud se
spojí při soutěži burčák s vhodně vybraným tabákem od mistra
blendera J.R., dosáhnou účastníci ještě větší nirvány, než měli
letos při Starostově fajce… .
Po
chutném obídku, degustaci, obhlídnutí vystavených dýmek zavedených
pipemakerů, doplnění tabákových rezerv a hlavně poklábosení
s ostatními kamarády, jsme směřovali do chladu a šera soutěžních
prostor. Vzhledem k tomu, že po našem příjezdu jsme nemohli najít,
ve kterém rohu si kryje záda od falešného luftu Mirek Blizňák a
další bardi z PC Zlín, tedy jakéhosi předměstí Valašska, jsme
zasedli ke stolu s kolegy z Českých Budějovic.
Potěšující byla osoba
našeho stolního rozhodčího, kterým nebyl nikdo jiný, než impozantní
Dejmal. Sice nám u stolu pouštěl pod nos lahodné závany latakie
z jeho malého kotlíku (v pálenici by řekli, že jede na velký kotel),
ale to se dalo vydržet. Horší to bylo, když se začalo soutěžit.
Soutěžním tabákem byl Kentucky Nougat z dílny Gawith a Hoggarth.
Klasický aromatik, směs Virginie a Cavendishe, obohacená o příchuť
karamelu, oříšků a nugátů. Pro latakistu to byl až příliš dokonalý
aromatik, i když by řekl, že zná i horší. Když měl fojt pocit, že na
jazyku ucítil snad i višně, rychle po dvou minutách odevzdal
rozhodčímu svůj soutěžní list. Naneštěstí byl Honzou upozorněn, že
ještě hoří, tak byl vrácen zpět do oběhu. Tabák byl navíc i nečekaně
trochu vlhčí, takže soutěžící začali odpadávat pěkně postupně.
Z naší ekipy doplatil na slušné vychování Jirka, který se jal
doplňovat fojtovi pití a při tom zapomněl tahat. Pak Honza seznal,
že podruhé na soutěži překouřit fojta by asi také nebylo vhodné a
skončil. No a nakonec odpadl fojt, kterému nepomohl ani soutěžní
styl „Vackův periskop“… Ve finále bylo potěšující, že kolega u
stolu, Dalibor Vohradský, z Českých Budějovic, svým klidným bafáním
bez upřeného pohledu na uhlík a následně jeho přišmrdlávání kouskem
buku, se prokouřil na krásné 3. místo. Výhrou mu byla
tato nádherná dýmka z dílny našeho rozhodčího. No a vítězem se
stal Pišta German.
V rámci soutěže
se hodnotilo i pořadí klubů, kde měl pochopitelně vliv počet
účastnivších se členů z jednotlivých klubů. Ale ani zde jsme až tak
nevyhořeli. Úžasné chvilky přišly i po soutěži. Dejmal nejdříve
obšťastnil fojta, pak nás seznámil se svým kufříkem a ve finále jsme
si pěkně u kamen bafli Radkův Sutliff – Balkan II. Nádherná směs
latakie a orientálu, která si svoji vyváženou chuť udržuje až do dna
dýmky. A k tomu se poté přidala kotletka, pro neřidiče s pivínkem.
Sobotní chvilka poezie pak byla ukončena předáváním diplomů a cen,
kterých bylo mnoho a pro všechny. Nakonec jsme se rozloučili a
v družné pohodě vyrazili do našich kopečků.
Velké uznání patří
pořadatelům. Akce to byla historicky významná a povedená. Prostory
pivovaru mají své kouzlo (kdyby tam bylo tepleji, bylo by to
dokonalé) a nabídka jídla, pití, kuřiva, dýmek, triček, knih a
hrnečků musela uspokojit každého. Pohoda byla umocněná i tím, že se
zde sešli dýmkaři ze všech asociací a organizací naší malé kotliny.
A tak je to spravne, bo tak to ma byt.
Jak by řekl manžel od
servírky, dneska to bylo dobré ;-).
Fojt
|
