Jadran 2012 ... Valašský Fajfklub

Jadran 2012

Dýmkaři znovu na moři, červenec 2012

Dýmka je úžasně spojující prvek. Tedy pochopitelně v přeneseném smyslu slova. I v našem klubu spojuje lidi s různými zájmy a koníčky, kteří by se asi bez dýmky vůbec nepoznali. Někteří mají ovšem krom dýmky i jiné společné zájmy. A právě část těch, co holduje námořnímu jachtingu, se opět vypravila na Jadran. Lepší počasí, než přinesl první týden letošních prázdnin, jsme si ani nemohli vybrat. Míněno ironicky, neb horka, které panovaly v tuzemsku, byly na Jadranu mocnější a ani vlhčí, mořský vzduch je nestačil tlumit. Z posádky čítající 7 lidí jsme byli s Daliborem dva aktivní členové klubu, další dýmkař byl náš lodní šéfkuchař Jožka I, kterého jsme si vypůjčili z Hilton kuchyně. Na palubě nemohli chybět mimořádný člen a dlouholetý rozhodčí Dušan a dlouholetý sponzor naší soutěže, emeritní plicní lékař Zdeněk. Další člen osádky Jožka II, koketující s naším klubem, se věnoval doutníkům, takže vlastně jediný, kdo s Fajfklubem neměl co dočinění, byl náš lodní kaplan z Prahy, otec Viktor. Rozepisovat se zde o zážitcích z plavby by bylo velmi náročné jak pro autora –některé věci musí přece jen zůstat na palubě- tak rovněž pro ctěné čtenářstvo. Přece jen někoho může čtení o tom, jak doktor poslal k zemi Klička (akorát nevíme, který z bratrů to byl), či o proplouvání mělčin s nulovou hloubkou, nebo taranování italské lodi, být nudnou četbou. Proto raději volím pro dokreslení lehkou fotoreportáž, která snad nikoho neotráví. Tedy, prosím:


Přípitek na šťastné dojetí těsně před opuštěním rodné hroudy. Zleva Dušan, Zdeněk a Jožka I.	Cestou jsme nevynechali návštěvu muzea z poslední války v Karlovaci. Pokud ho ale chcete vidět, musíte po staré cestě na Plitvice.

A to jsme již na palubě starouše Big Escobara. Od první plavby s ním již uplynulo 5 let. Takže se nelze divit některým upozorněním, která nás čekala a nebyla příliš optimistická.	Naštěstí skipper a kaplan v jedné osobě a kapitán Dalibor měli vše pevně v rukách.

Ranní mlha na Jadranu uprostřed prázdnin. Nezvyklá a kladoucí obzvlášť velké nároky na navigaci.	Někteří váhali, zda se do ní mají vůbec vnořit, zatímco my jsme si již své úspěšně propluli.

Dalibor zklidňuje nervy a přidává trochu své mlhy.	Údaje z palubního počítače: hloubka pod kýlem 65,6 m, rychlost 6,75 knotů a teplota moře 48,6 C. No uznejte, komu by se v tom chtělo koupat!

Na Veljim Lošinju vyrážíme s Daliborem posedět. Pochopitelně, že ve večerní ústroji Valašské Admirality.	A zde ranní fotka, pro změnu v pracovním, denním oděvu, posádky Big Escobar

Jemně kolizní situaci jsme raději vyřešili ubráním plynu. Příliš se tlačit k lodi, kde je velkým napsáno Safety First - No Smoking!!! pro nás ani nebyo výzvou.	Věrní průvodci. Námořník nesmí střílet racky ani jinak ubližovat mořským ptákům. Podle pověry jsou to duše zemřelých námořníků.

A zase jedna ranní mlha, navozující lehce podzimní melancholii. Akorát že za pár hodin zase bude PAŘÁK!	Skoro 15.min. nám dělala úžasný doprovod delfíní rodinka.

Před večeří v restauraci, kde pobýval i Michael Schumacher a kde...	...dal doktror Kličkovi na budku. Jen furt nevíme kterému.

Odplout mně chtěli a iontové nápoje sebrat!! Naši kapitáni byli psi!	A konečně sailing! Sice až poslední den, ale přece!!!

Tomu se říká námořnická rodinka!	Poslední pohled do maríny a můžeme vyrazit zpět, k sladkému domovu.