Zakladatelé - poslední plavba (?) Jadran 21.6. - 30.6. 2024
Zatímco se klub scházel u tradiční a oblíbené grilovačky na Jirkově terase, držel jsem se volantu a směřoval s osádkou námořníků směrem na jih. Cílem cesty marína v Biogradu na Moru. Bylo mi trochu líto, že přijdu o druhé spojení Korejské republiky s naším klubem, prostřednictvím Jošta. O první, v pravdě historické mezikontinentální přímé online spojení při naší klubové soutěži, jsem přišel díky zdravotní indispozici. A Jirkovi všechna čest, že na odvrácené straně zeměkoule vydržel ponocovat, aby nás přímo povzbudil při soutěžení. Tentokrát jsem přišel o posezení v korejské variaci našeho klubu i s údajně např. zajímavými akcelerátory, které se v Asii přidávají do piva. Tak snad to nebyla Joštova poslední služební výprava, a ještě se něco podaří provést 😉
Abych se vrátil zpět k výpravě námořníků. Zde se musím trochu vrátit proti proudu času. Založení našeho klubu je spjaté pupeční šňůrou s 1. Valašským námořním jachtovým klubem. Když jsem se po nultém ročníku soutěžního kouření, dnes známého jako Starostova fajka, v roce 2002 rozhodl oslovit některé aktéry soutěžního kouření, našel jsem vřelou odezvu u prvního rozhodčího (a následně i rozhodčího v dalších letech) Dušana a prvního vítěze Jirky. A protože oba byli členy výše uvedeného jachtového klubu, navrhli uskutečnit založení Valašského Fajfklubu při výročním zasedání jachtového klubu. A tak se také stalo, dne 8. 11. 2002, ve Stříbrné uličce, v tehdejším baru No-limit, se v 17. hod sešla uzavřená společnost. Dušan v části interiéru připravil dýmkařské artefakty, pasovací kord, dostavil se i kameraman a následně i člen klubu Zdeněk, který mimochodem zakladatelský akt a vše okolo natočil na video. Dokonce na této výjimečné události byly přítomny i lepší polovičky zúčastněných (v historii klubu se toto opakovalo již pouze jednou) a po příslušných procedurách byl slavnostně založen Valašský Fajfklub. Z šesti zakládajících členů se následně života klubu účastnili pouze 3 zakladatelé – Dušan, Jirka a moje maličkost. V dalších měsících a letech se členem „námořnické sekce klubu“ stal i Dalibor a došlo k propojení obou klubů i v organizování jachtařských plaveb po Jadranu. Ostatně některé byly zaznamenány i v reportážích. Poprvé zavlála klubová vlajka nad Jadranem v roce 2007 - http://www.fajfklub.cz/akce_jadran2007.htm. Následovaly výpravy i v dalších letech, ale ne všechny již byly zachyceny v reportážích, jako např, zde: http://www.fajfklub.cz/akce_jadran_2012.htm. Čas ovšem plyne s železnou pravidelností a stejně jako lodi na moři nedokážou odolávat jeho působení, tak ani zdatní námořnici nejsou výjimkou. Když mě v zimě oslovil Dušan s návrhem na uspořádání rozlučkové plavby na Jadran, přijal jsem jeho návrh s hodně smíšenými pocity. V prvé řadě jsem se opravdu obával, jak by celou akci zvládl on. Přece jen, prožil si posledních několik let v nemocnicích své a nebýt jeho lví povahy porvat se se vším, co mu osud postaví do cesty, nevím….. Dalším otazníkem bylo složení osádky. Dalibor již delší dobu má svoji posádku a pracovní vytížení, takže kdo dál? Pochopitelně, že další „otec zakladatel“ Jiří, který kývnul ochotně a hned. Kapitánem a skvělým organizátorem celé akce se stal Dušanův syn Viktor. Ten zdědil po svém otci lásku k moři a dnes jde v jeho šlépějích, více než zdatně. Další dva účastníci, Honza a Honza skvěle doplnili naši posádku. Honza 1 milec doutníků a cigár, svého času mj. i vedoucí michelinské restaurace v Záp. Berlíně a Honza 2, odborník a degustátor přes pivo. Pánové, prostě posádka důstojných gentlemanů, takže mé smíšené pocity byly jakž-takž rozehnány. Zatímco na terase se klubová akce patrně chýlila již do svého závěru, my jsme díky mnoha kolonám přijížděli s téměř dvou a půl hodinovým zpožděním do ubytování v chorvatské Slunji. Malebné městečko, kousek za Karlovacem, jehož střed je vyplněný soutokem řek Korana a Sljunčica. Po přespání jsme absolvovali ranní trojkombinaci – cigáro, presíčko a pelinkovac (pochopitelně, že Maraska. Badel ne!!!), která se po celou dobu stala jaksi denním pořádkem a po prohlídce městečka pokračovali do maríny v Biogradu na Mori. Pánové, nebudu vás unavovat popisem opravdu podařené námořní plavby a raději ji budu ilustrovat na fotografiích. Plavba byla výjimečná i v tom, že při večerních sezeních s pokuřováním dýmky a doutníčků, se moc hezky vzpomínalo. Bylo na co. Zážitků je spousta.
Když jsem po připlutí do maríny a ukončení plavby seděl na břehu moře, pozoroval vlny, vzpomněl jsem si na jednoho buddhistického mnicha, který o životě řekl asi toto: „Všechny druhy pocitů stále vznikají a pomíjejí – radost, hněv, nuda, chtíč – ale jakmile přestaneme toužit po konkrétních pocitech, můžeme je jednoduše přijmout takové, jaké jsou. Žijme přítomným okamžikem, místo abychom fantazírovali o tom, co by mohlo být. Výsledný klid je tak hluboký, že si ho ti, kdo tráví život zběsilou honbou za příjemnými pocity, sotva dovedou představit. Je to jako člověk, který stojí desítky let na břehu moře, bere do náruče určité 'dobré' vlny a snaží se zabránit jejich rozpadu a zároveň odstrkuje 'špatné' vlny, aby se k němu nepřiblížily. Den co den stojí na pláži a přivádí se tímto marným cvičením k šílenství. Nakonec si sedne na písek a nechá vlny, aby přicházely a odcházely, jak se jim zlíbí. Jaký klid!“ Dušane a Jirko – děkuji.
|
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
