Jak se ze zdvořilostní návštěvy stala skvělá akce

14. dubna 2018, Olomouc

Moc jsme si od Olomouce neslibovali. Bez servítek, aniž bychom se chtěli dotknout kolegů z HDK -v hospodě U Pelikána bývá docela zima, za zavřenými dveřmi na podzimním Dótniku jsme se málem udusili, dýmka od Mr. Bróga za šest stovek startovného nás také nenaplňovala zrovna pozitivními očekáváními - ale potvrdilo se pravidlo, že když nic neočekáváš, můžeš být jedině příjemně překvapen. A to se letos vyplnilo v míře vrchovaté. Původně jsme plánovali jet vlakem a asi ve třech, nástěnkář, praporečník, náš šampion Honza a přidat se později chtěl i čtvrtý účastník, fojt. Nakonec to úplně nedopadlo. Fojt a praporečník omarodili, takže jsme zůstali s Honzou dva, a z vlaku také sešlo, protože nástěnkář musel v sobotu ráno na chvíli do práce. Takže naše výprava byla nakonec dvoučlenná a automobilová. Vyrazili jsme za krásně slunného počasí v jedenáct hodin, za hodinku byli na místě, kupodivu jako poslední, přestože do začátku soutěže zbývala ještě spousta času. Asi se nikomu nechtělo sedět doma. A všichni seděli venku před "Pelikánem", a nahřívali si kosti.
Příjezd byl složitý, nebylo skoro kde zaparkovat. Nejvíce místa zabíral Goldwing Radka Masaryka na kterém přijel se svou drahou polovičkou.	Jasně, že nás hned zkásli o startovné, tak už to bývá :-) Prezident HDK Jan Cetkovský si vzal neobyčejně slušivý oblek. Hádali byste tomuto gentlemanovi 85 let?
A opravdu je na té fotce Franta jak kouří klubového maskota ..? Banda z PC5 Ruda n.M.	A kluci ze Zlína taky nesmí chybět  u žádné legrace. A ještě přijeli Standa s Vlastíkem z Ostravy a třeba i Jarda Sopuch z Kopřivnice.
Jako doma, některé věci se prostě nemění. A chce to mít po kapsách hodně drobných, každá objednávka se platí hned!	No a tihle dva krasavci reprezentovali  Fajfklub. Jak už to tak bývá, Honza byl výrazně úspěšnější.

Poseděli jsme venku, poklábosili, probrali kdeco, dali si polední polévku a postupně se přemístili dovnitř. Kupodivu v sále nebyla až taková zima, jak jsme byli doposud zvyklí.

Uvnitř nás čekalo překvapení. Na soutěži byl osobně přítomen přítel olomouckých, Zbygniew Bednarczyk, alias Mr. Bróg - známý to polský výrobce dýmek. Na stole měl rozloženu nejméně stovku dýmek, stojánků a dusátek, které prodával za velmi přátelské ceny. Zbygniewa máme v povědomí jako producenta levnějších dýmek, které jsou sice řemeslně dobře zvládnuté, ale použitý materiál je trochu shazuje. Většinou jsme se setkávali s jeho dubovými, třešňovými, případně olivovými kousky. Tady měl ale v nabídce spoustu dýmek z briáru, pár kousků z keramiky, a dokonce několik dýmek z exotické morty.  Sám majitel firmy je člověk velmi přátelský a charismatický, což dokázal mimo jiné i uměleckým projevem na konci soutěže ...

A pak už nebylo na co čekat - začali jsme soutěžit. Dostali jsme soutěžní dýmky -jak jinak než od Mr. Bróga, balíček tabáku Dunhill Royal Yacht, dusátko, zápalky, list papíru ... a k tomu jedno překvapení. Tabák byl suchý jako střelný prach. A podobnou měl i konzistenci. Asi byl chystaný příliš dlouho před soutěží, nebo vyschnul cestou přes "kanál". Nakonec se ale ukázalo, že kdo umí, dokáže i s takovýmto materiálem leccos předvést.

Franta z Rudy si zapomněl vzít dýmku. Předvedl, že jejich klubový symbol je plně funkční a kouřitelný. I s aerodynamickým krytem čela a opěrkou brady.	... a tady probíhá slavnostní zahájení
Pracoviště soutěžících. Uprostřed briárová full-bent, nadstandartní soutěžní dýmka.	Martin, Michal a Radek. Mohl by někdo prosím naznačit Michalovi, že s holou bradou vypadá v této společnosti poněkud nepatřičně? Najít mezi dýmkaři někoho bezvousého je docela problém :-) Úplně vzadu vidíte vlasatou hlavu Standy a v modré košili Vlastíka.
Nástěnkář se právě dozvěděl, že je v první desítce z více než třicítky účastníků. Honza je na úspěch zvyklý, je v klidu. A zůstal v klidu až dokud si nevybafal stříbro.	Kdo dokouřil, šel si pro jídlo. Aby mohl provokovat soutěžící, kteří ještě byli ve hře. Tady nás dráždí náš oblíbený dýmkař Štěpán Kunc. A že bylo čím dráždit - plné pekáče pečených mas s bramborami a zelím voněly víc než naše dýmky.

 Průběh soutěže byl úměrný vlhkosti tabáku - hlášení "čas" se ozývalo hodně často, naštěstí nejvíce od stolu domácích. Zapomněl jsem si vyžádat výsledkovou listinu, takže nedokážu průběh zrekonstruovat moc přesně, ale každopádně - Martin Pedain se dostal do první desítky jen tak tak, nástěnkář byl sedmý, náš Honza střibrný a s časem přes dvě hodiny a s dost velkým odstupem zvítězil Radek Masaryk. Na to, že se kouřilo z nové, neznámé dýmky a tabák nebyl zrovna ideální to byl opravdu famózní výkon.

Martin s Michalem dobojovali, Radek si pod dohledem dvou rozhodčích jede pro zlato.	Poslední společné foto.
Velmi hezký pohár, jen ten symbol trochu připomíná mistrovství Afriky :-)	Michal si domlouvá dodávku dýmek z Przemyšle do jeho etrafiky.cz
To srdce je láska k dýmce, nic víc v tom přátelském objetí nehledejte.	Sponzorské tvarůžky, transformované do tyčinek.

Po vyhlášení výsledků se slova ještě ujal Zbygniew a zapěl operní árii, neptejte se mne z jaké opery, ale hlas má zvučný. Honza Cetkovský nás pak ještě pozval na podzimní Dótnik - a to bylo tak nějak všechno.

Rozloučili jsme se se všemi, a po zastávce na vlakovém nádraží, kde jsme vysadili Mirka mířícího domů do Zlína, jsme  za pár minut opustili Olomouc. A za necelou hodinu jsme se v Podlesí loučili s Honzou.

Bylo to opravdu až nečekaně super odpoledne, a přitom chybělo málo, a přišli jsme o něj. Teď jsme opravdu rádi, že jsme tuto první soutěž mimo Valmez absolvovali.   

                                             Nástěnkář 

Výsledky jsem nakonec získal krádeží z FB PC Zlín.                                                          
 

   fotografie (C) Radim Přikryl text (C) Radim Přikryl