V nejlepším je dobré skončit – ať žije Kyselica Cup 2010 !

Motto:  Bude pět nebo šest soutěžících, vítěz gulášopen je jasný už několik let, pak se ožereme, cestu domů pěšky si nebudete pamatovat jako obvykle a to je všechno … Technik 

     Hezké datum se dvěma sedmičkami znamenalo nejen třetí pátek v měsíci, ale také jednu z akcí, které jsou pro nás něco jako Vánoce. Alespoň pro ty mlsnější z nás, a to je většina členů klubu.
A tak jsme zorganizovali již třetí ročník lítého klání v ryze chlapské disciplíně – vaření guláše. Místo konání tradiční, u technika v altánu, a vše ostatní nevybočovalo ze zaběhnutých kolejí, takže reportáž bude možná podobná té loňské a předloňské.

Stručně shrnuto:

     K jednotlivým bodům – to, že se soutěž v mnoha bodech shodovala s minulými ročníky nebylo vůbec na škodu, spíše naopak. Ve vaření guláše jsme se stali úplnými přeborníky, a soutěž byla velmi vyrovnaná. Vychytal se způsob hodnocení, když každý z jedlíků dával anonymním vzorkům odstupňovaný počet bodů, někteří pro zpestření přidali i slovní hodnocení. Celkem bylo možno rozdělit 66 bodů a rozdíl mezi prvním a posledním byl pouhé čtyři body! Z toho vyplývá to, co je v záhlaví – dosáhli jsme takové dokonalosti, že ztrácí smysl soutěžit. A tak, král je mrtev, ať žije král – Lojza navrhnul pro příští rok soutěž ve vaření ryze valašského pokrmu – kyselice. Trošku praporečníka podezírám, že se snaží oklikou dojít ke své vytoužené soutěži ve vaření chilli. Ta by byla asi opravdu inspirativní, protože někteří z nás chilli neviděli ani z rychlíku – víme jen, že je to pokrm vhodný mj.k odstraňování starého laku z parket. Doufám, že s kyselicí chvíli vydržíme, přece jen je našim srdcím bližší, a že soutěž bude v příštích letech obsazená stejně, ne-li lépe, než soutěž gulášová.
     Na Goulash Open bývalo  tradiční součástí programu přijímání nových členů, bohužel, náš jediný čekatel stále nesplňuje podmínky pro řádné členství, a tak už se u technika budeme vždy věnovat spíš jídlu a pití. A navíc jsme vedli debatu i o znovuzavedení černého puntíku za zanedbávání docházky - několik členů se na technikův kopec nedostavilo, mrzí nás, že větší část z nich bez omluvy.

    
     Soutěž se tradičně odehrávala v režii ředitele, hlavního porotce a donátora cen pro všechny zúčastněné - Garfielda. On jediný měl právo rozhodnout v případě rovnosti bodů, a také si sám udělil právo na největší porce, což si naplno užíval.
Lojza přinesl do gulášové soutěže inovaci hodnou IT specialisty – svůj vzorek dodal v komprimované podobě, s návodem k použití – naředit koncentrát přesným množstvím vody, ohřát, podávat. Jestli použil metodu .zip, .rar nebo už přežitou .arj nám není známo :-).
     Těsným rozdílem vítězství opět obhájil nástěnkář, druhým místem překvapil hostitel technik, který vařil soutěžně poprvé.
Vítěz si jako obvykle odnesl vařečku se stuhou, plyšového Garfielda a super nerezový hrnec. Ostatní dostali vařečky ve velikosti úměrné svému umístění.

Praporečník Lojza -autor přepravy guláše v komprimované podobě	Pohoda po setmění.

     Soutěž skončila okolo osmé večerní, a pak jsme už jen seděli, klábosili, vymýšleli co podnikneme v nejbližší době a měli jsme pohodu. Významně se jako obvykle projevovala jachtařská sekce, filmová odnož Fajfklubu se ovšem také nenechávala zahanbit, a nově se projevila čerstvě vzniklá sekce cyklistická, jejímž mluvčím byl překvapivě Garfield (pro nezasvěcené - dodnes jsme se všichni domnívali, že Garfield a pohyb nejdou dohromady). Po deváté hodině nás od stolů vytáhl Kuba, který nám na obloze ukázal nádherně viditelnou přelétající kosmickou stanici ISS, na temné noční obloze vysoko nad městem to byl hezký pohled. Okolo desáté hodiny před námi přistála hromada grilovaných steaků a mísa našeho milovaného řeckého salátu. Tím jsme zaplnili poslední volná místečka v žaludcích a o jídle už jsme nedokázali ani mluvit.

Najděte sedm rozdílů :-)

     Většina účastníků se po půlnoci odebrala k domovům. Pozorujeme návrat tradice obětavě abstinujícího řidiče Honzy, který proseděl večer u nealko piva aby pak mohl fungovat jako noční taxi. Druhou část klubu odvezl Aleš a tak nakonec v technikově „orlím hnízdě“ zůstal kromě pana domácího už jen nástěnkář, který si jako obvykle postavil na zahradě stan. To se letos neukázalo být nejlepším řešením, protože se v noci zvedl dost silný vítr a zvuková kulisa kterou vítr vydával nebyla nic moc.

     No a to je asi tak všechno. Nashledanou u kyselice v červenci 2010 !

                                                                                            Nástěnkář

  fotografie & text (C) Radim Přikryl