Holomócké dótnik  

První říjnový den, který se přitom tvářil jako červenec

1. října 2016 - Olomouc

 

  Máme říjen, počasí připomíná půlku prázdnin, tak proč nejet na výlet. Třeba do Olomouce. Na pozvánce na letošní Holomócké dótnik sice chybělo datum, ale z tajných zdrojů jsme se dozvěděli, že soutěž je právě dnes, v sobotu prvního října.

Nejdřív to vypadalo, že pojedeme jen ve dvou, nástěnkář & praporečník, v pátek odpoledne se k nám  do týmu ještě přihlásil Honza Vašek. Ve třech už to byla docela silná výprava.

Výprava proběhla klasicky vlakem, protože do Olomouce – Hejčína a zpět je pohodlné spojení a hlavně – je to tradice. Vyrazili jsme po půl deváté z domovů, a za pár minut jsme již seděli v rychlíku směr Olomouc.

Zábavnou vsuvku nám obstaraly České dráhy – Honza s Lojzou obdrželi nějakou skupinovou jízdenku, a Radim využil slevu skrz svou In-kartu ČD. I se slevou ho stála cesta o šedesát Kč více, než ostatní. Inu, být věrným zákazníkem našeho národního dopravce se vyplatí :-(. A to ještě nebylo překvapením konec.

Radim ve vlaku vytáhl z batohu čtvrtého člena výpravy, středně velkého Skota ve skle. Cesta i díky němu uběhla rychle, s krátkou zastávkou v trafice na olomouckém hlavním nádraží kde Honza sháněl filtry o průměru 6mm, které nikdy nikdo neviděl, a už na nás čekala Zuzanka. Hezky zelenožlutá, trošku hlučná, ale fajn. Pak pro změnu Anča, pohostinná a přátelská. Zuzanka nás dovezla do Hejčína, Anča nám zase poskytla občerstvení, polívčičku, gulášek, ba i pivo se našlo.


 

 

Lojza s Honzou a příjemně ubíhající cesta

  

Představujeme vám Zuzanku
 

... a tady je Anča, u té se zastavujeme zcela pravidelně

 

A v poledne už nás vítal Pelikán. Hospoda, známá tabákovými orgiemi olomouckých dýmkařů.

Pak nastala registrace, objevila se zabíjačková polévka, prejt a tlačenka s cibulí – přesně jak jsme v Olomouci zvyklí. Soutěž začala proti plánu se zpožděním, nijak nám to nevadilo, jen jsme v té době ještě netušili, jak velký nepřítel dovede být čas.




 

Většina dění před a po soutěži probíhala venku
 

Turnaj v pétanque - u Pelikána je doma jeden z olomouckých týmů
 

Někteří sportovali, jiní to vzali na pohodu

Přemek Omrt obhlíží úrodu kaštanů

 

Lojza se pouští do občerstvení
 
 

  

Kouřil se doutník La Aroma del Caribe z Nikaraguy, s plnou, velmi příjemnou chutí. Velikost docela značná, nicméně nebyl extrémně silný, aby se někomu dělalo nevolno, i když vítěz kouřil přes tři (!) hodiny. Překvapilo nás, kolik zkušených, ostřílených borců přijelo na soutěž v kouření doutníku a pak panicky shánělo gilotinku na seříznutí špičky.

Lojza kouřil pravidelně, doutník mu hořel rovnoměrně – a skončil z nás nejdříve. Radimovi hořel podivně, na jedné straně mu dlouho zůstával kus krycího listu jakoby držák shořelého popela. Extrémním způsobem ovšem svůj doutník likvidoval Honza. Prohoříval mu uvnitř, s netknutým krycím listem. Kouř vycházel z hloubi doutníku, povrch hřál a kroutil se, ale choval se jako nehořlavý plášť. A i přes tento záhadný postup z nás Honza skončil nejlépe, na sedmém místě.

My měli hotovo, čekali jsme na ostatní, a věděli, že nám do odjezdu vlaku zbývá pohodlná hodina. Popíjeli jsme, statečnější z nás i dýmku zapálili, koukali na zápas v pétanque, užívali si slunného sobotního odpoledne.

Jenže v posledních borcích co ještě byli ve hře, se probudila soutěživost, a drželi se až ke třem hodinám, což nám spolu s počátečním zpožděním zadělávalo na cestovní komplikace. Nakonec skončil třetí Michal Hubacz, druhý mladý Filip Slezák ze Zlína a s časem 3 hodiny 8 minut zvítězil zástupce místního klubu, Ladislav Vymětalík.

Naší výpravě příslušela sedmá, devátá a šestnáctá příčka, což lze považovat za zcela důstojný výsledek.

 

La Aroma del Caribe z Nikaraguy

Pro nezkušené byl na konci omotán stužkou, aby věděli, kde ho zapálit
 

Zahájení soutěže - Honza Cetkovský byl zdráv a ve formě, skvělé
 

Honza krátce po startu

Nástěnkář bez nástěnky a praporečník bez praporu - ale ve stejnokrojích
 

Radimův "opěrný držák popele"

Honzův vnitřně prohořívající soutěžní nástroj

 

My jsme skončili ....
 

Honza vydýchává své sedmé místo

Urputný boj Filipa Slezáka a Michala Hubacze o druhé místo

Výsledky se začaly vyhlašovat až po sedmnácté hodině, přičemž naše lokálka měla odjezd z Hejčína v 17,15. Zbývalo buď utéct, nebo se na hlavní nádraží dostat jinak. Nakonec nás zachránil Michal Hubacz, protože jen díky jeho silnému vozu německé značky jsme na hlavní nádraží dorazili včas.

Ale cestovní komplikace nekončily – náš vlak odjížděl podle infopanelu z levé koleje na druhém nástupišti. Až když na očekávanou kolej přifrčelo Pendolino, všimli jsme si, že dráhy operativně přehodily náš vlak na pravou kolej, a že vlak právě zavírá dveře a odjíždí. Vrhli jsme se k němu a dobývali se do zavírajících se dveří, v čemž nám srdnatě bránila průvodčí. Našeho pokusu o dobytí rozjíždějícího vlaku si naštěstí povšiml strojvůdce a vlak kvůli nám zastavil a my mohli nastoupit. Život s ČD je prostě stále plný překvapení.

Cesta už pak proběhla bez zádrhelů, v sedm jsme byli doma, Honza plynule pokračoval na sraz bývalých spolužáků, a my, ženatí, k rodinným krbům, abychom se mohli pochlubit čerstvými diplomy.

 
 

Na sousedním nástupišti svůj vlak vyhlíží zlínští

Byla to tradiční, pohodová akce, se skvělým počasím a fajn lidmi - kéž by každý víkendový den byl takový.

                                                                               Nástěnkář

Tady najdete výsledkovou listinu

A zde je pro připomenutí pozvánka

                                                                        
 

 

 

  

  mobilní fotografie (C) Radim Přikryl, text (C) Radim Přikryl