České Budějovice - město, kde by chtěl žít každý

15. dubna 2023

Poprvé jsme navštívili jako klub České Budějovice při účasti na 26. Mistrovství ČR a zároveň 18.Klání zemí koruny České v dubnu, roku 2018. Tehdy to byla epická výprava s najatým drožkářem, na kterou jsme rádi vzpomínali. Když na naši „Fajfku“ v loňském roce dorazila výprava z 1. Dýmkařského klubu Královského města, brali jsme jako slušnost oplatit návštěvu i u kolegů na opačném konci republiky. Bohužel, výjezd v loňském roce se téměř podobal plavbě Titanicu… Po druhé letošní návštěvě Jihočechů u nás, jsme opravdu už nic neponechali náhodě. Vybrali jsme nejspolehlivější přibližovadlo v klubu. Po velmi těžkém konkursu na řidiče jsme nakonec vybrali toho nejspolehlivějšího a nejschopnějšího, který zajistil takové pojistné garance našeho dojetí do Budějic a zpět, že i pojištění pilotů F1 nám nesahalo ani po kotníky, otce našich slušivých vest, arbitera elegance - Kevina. Jako lídr byl vybrán borec, který umí vyrobit i skvělé dýmky a snad o něm v tomto směru ještě veřejnost někdy uslyší. Borec, který dokázal s prstem v nose „sestřelit“ během jednoho kouření Martina i s Michalem (všichni ví, o koho se jedná, neb jejich jména raději nebudeme vyslovovat). Fantom s motýlkem, který tančí nad uhlíkem – Jirka. A pak zde byla společensky nejblyštivější persona v klubu, zakladatel klubu, spolutvůrce tabáku Flying Finger (druhým byl Jirka), osoba pro kontakt s domorodým obyvatelstvem – skromný fojt. Sami uznáte, že naše výprava byla dokonalým mixem toho aktuálně nejlepšího, co jsme mohli nabídnout.

V ono ubrečené sobotní ráno, kdy se příroda probouzela z předchozích deštivých dnů, jsme přesně dle domluvy úderem 6. hodiny vyrazili od domku, kde žije Jirka se svojí rodinou, směrem ku městu, kde by prý chtěl žít každý. Teplota, tlak i rosný bod – vše bylo během cesty na předpokládané úrovni. Cesta probíhala naprosto komfortně, sem tam jsme nechali okolo rychle jedoucí řidiče, kteří nás poznali, aby nás klaksony pozdravili a po dvou plánovaných zastávkách jsme ve skvělém čase dorazili na místo konání akce.

Zde bych si dovolil použít ilustrační foto z první návštěvy roku 2018, neboť místo zůstalo stejné:

Budvar arena KD Gerbera. Ovšem proti soutěži v roce 2018, se soutěžilo v útulné fan hospůdce příznivců sportu a zejména ledního hokeje:

Po přivítání s místními borci, jsme byli obdarováni půllitrem Plecerovy slivovice, přímo z rukou prezidenta domácího klubu, boxerské ikony a dýmkařské osobnosti Jirky Plecera. Dá se říci, že setkání mezi prezidentem a naším fojtem jsou tradičně poznamenána pravidelnou výměnou slivovice, jejíž výroba je jejich oblíbeným koníčkem.

Následně nás v hospůdce čekalo velké překvapení, neb místo v rohu usazeného Mirka z PC Zlín, nás překvapil svojí účastí Jožka, z téhož klubu. Tak jsme si přisedli a po provedené registraci začali pěchovat dýmečky, využívat naprosto fantastické obsluhy v hospůdce a brebentit, co je nového. A protože nám bylo moc fajn a i když holky obsluhovaly opravdu naprosto fantasticky, rozhodli jsme se podívat na obsah láhve se švestkama na boxerkách. A bylo nám čím dál pěkněji. Postupně vyrazil plnit své společenské povinnosti fojt, takže snad nám dojde tabák od Jakuba a od Petra Vobořila (pozdější vítěz) jsme se dozvěděli o problémech s výběrem briáru v Itálii, díky dravému přístupu Číny a problému kalkulace ceny při výrobě dýmek.

Předsoutěžní pracovní plocha našeho stolečku.	Beraní dusátko „dum-dum“

Po chutném obědě a dalších disputacích s kolegy ohledně tabáků, dýmek a úpravy dusátka a lá Mirek, se již pomaličku začal blížit čas začátku soutěže. Soutěžním tabákem byl zvolen Davidoff Brazil. Podle názvu bych očekával tabák na bázi Virginie, ale po obdržení soutěžního balíčku zavládlo překvapení. Většina vzorku byla tvořená hlavně tmavým Cavendishem a opravdu trochou Virginie. Ale tabáček příjemně voněl a po všech příslušných pokynech jsme se s chutí pustili do soutěžního zápolení. Oproti jiným soutěžím nás začal Jirka zasvěcovat do tajů soutěžního kouření, podle nejnovějších trendů. Tedy žádné odnímání popelu ťapťátkem a jeho čištění na papíru ve stylu – čím víc kroužků, tím větší borec. Naopak, přihrabávání popelu na uhlík a posouvání uhlíku nahoru a dolů a různě v hlavičce, včetně všech dechových vychytávek. Fojt s Kevinem jsou ovšem „staré mázy“, které hned tak neskočí na nové technologie a podle tohoto to dopadlo. V čase něco málo nad Alexem oba postupně svorně skončili. Nicméně Jožka se nechal skvěle vést Jirkou až k svému osobáku na soutěžích, prokouřil se v čase přes hodinu a kvalitně tak reprezentoval svůj klub. Jirka již pokračoval u našeho stolu sám samotinký, ale věnovat se uhlíku a zároveň být účasten náročné stolní debatě, to prostě dohromady nejde ani takovému šamanovi, jakým je Jirka. Konečná znamenala 16. místo. Po 1 hod. a 43 min. skončil poslední soutěžící, a tedy vítěz Petr Vobořil z ŠPC Prachatice.

V rámci rozdělování opravdu kvalitní přehlídky cen, jsme byli odměněni nejen za své výkony, ale také jako klub, který dorazil z největší vzdálenosti. I když v jednotlivcích byl ještě vzdálenější jediný zahraniční účastník Alexandr Turner z PC Nitra. Po této milé pozornosti, navíc ještě obdaření výrobky národního pivovaru, jsme se brzkou večeří posilnili na zpáteční cestu. I když se vzdálenost do Budějic může jevit značná, díky dálničním úsekům a skvělé jízdě Kevina, nám zpáteční jízda připadala jako cesta ze Vsetína do Valmezu. A to nás ještě v Lešné zdrželi pomahači a chrániči, kteří si chtěli ověřit, zda Kevin náhodou nejede pod vlivem. No jistě, nebyl, jak by mohl. Takže po chvilce nás vysadil tam, kde nás ráno naložil. Tedy ve městě, kde nemůže žít každý, kdo by chtěl.

Výběr z bobulí a hroznů:

Výsledky jednotlivců a klubů

    text a foto (C) Marek Netolička