V krásném slunném dni, v sobotu 21.května, jsme v počtu čtyř lidí vyrazili na Mistrovství republiky v pomalém kouření dýmky, které pořádal Pipe Club Brno. Cestovali jsme opět fojtovým Bivojkem, další členové posádky byli nástěnkář, nově ustanovený praporečník a technik. Cestou jsme probírali soutěžní taktiku s následujícím výsledkem: fojt coby zodpovědný řidič odmítl převzít další břímě odpovědnosti za výsledek, opora Honza s námi nebyl a tak jsme se rozhodli motivovat praporečníka Lojzu. Za umístění v první dvacítce jsme mu slíbili zastávku na hamburger při zpáteční cestě. Do pátého místa bychom mu jej možná i zaplatili. Cesta probíhala v poklidu, a díky tomu, že náš fojt je poloviční Brňák, jsme bez sebemenšího bloudění našli místo konání akce a vrhli se do víru událostí. No, spíše do vlnek, jak jsme měli zjistit posléze.

    První dojem byl docela dobrý, hezký sál, spousta vážně se tvářících organizátorů, výpočetní středisko ... ovšem brzo nám spadly brady. Zpožděný začátek registrace, informatici zoufale klikající na všechno, co mohlo zachránit počítače před potupným restartem. Nemohli jsme se na to trápení dívat a místo stání ve frontě jsme se raději vydali na oběd do hotelové restaurace. Tam nás ovšem čekalo nemilé překvapení v podobě personálu, kterému by mohly v rychlosti a chápavosti směle konkurovat i třínohé želvy. Po více než hodinu trvajícím obědě o jednom chodu v poloprázdném lokále jsme konečně v sále získali startovní karty. Ty, stejně jako později údaje časomíry, byly psány kompletně anglicky, zřejmě ke vzbuzení dojmu jakési světovosti. Vzhledem k neúčasti byť jen jediného "english speaking competitor" byla tato snaha poněkud úsměvná. Protože v sále nebyly dostupné nápoje, byli jsme nuceni zkonzumovat několik plechovek teplého litovelského piva, které jsme měli původně na cestu zpátky, což nám také na náladě nepřidalo. A pak už následovalo vlastní klání. Nafasovali jsme drobné dýmky "prosečky", tři gramy zeleného Larsena a dvě zápalky. Ty naštěstí nebyly tak vlhké jako tabák. Kdyby byly, tak dodneška už jíme jen studenou stravu. Na Mistrovství republiky by snad také nemělo docházet k výpadkům zvuku. Pravda, alespoň soutěžícím nevadilo, že hlavní rozhodčí ohlásil konec nacpávání v okamžiku, kdy už měli všichni zapáleno.
    Musíme ovšem přiznat, že kromě jednoho soutěžícího všichni drželi uhlík řádně nažhavený a první odpadlík se přihlásil až ve třicáté páté minutě. To naznačovalo jistou vyšší úroveň soutěže. Zvlášť pořádající klub je pověstný kvalitními výkony. Brzy se ovšem projevila vražedná kombinace drsného a vlhkého tabáku a malých dýmek. Tenké stěny hlaviček se rozžhavily tak, že se nad dýmajícími tetelil vzduch jako v Údolí smrti uprostřed léta, a tabáku ubývalo povážlivým tempem. Ani zkušení "paliči" letos nedosáhli nijak mimořádných výkonů a vítěz měl čas 1hod.46min. Ostatní časy nevíme, protože výsledkovou listinu jsme nedostali. Víme jen, že náš "A" team odpadal v pořadí Dalibor-Radim-Marek-Lojza. Poslední jmenovaný jediný z nás překročil hodinu, byť jen o jedinou sekundu (toto kouzlo časomíry nám zůstává utajeno). Odpadnuvší závodníci byli odesíláni za paravány do přední části sálu, kde byli pořadateli nabádáni k mlčení, protože zbylí soutěžící se za hluku hovoru údajně nemohli soustředit na udržování ohně.

     Za této poněkud nervózní atmosféry jsme se raději vydali na večeři, která se dle organizátorů měla podávat od 16,45. V 17,50 jsme dostali na stůl jídlo a tak-tak jsme se stihli vrátit na vyhlášení vítězů. Kdyby se mistrovství zúčastnil plný počet přihlášených, a ne jen padesát, předávaly by se ceny zřejmě až po Večerníčku. Rarita byla, že mezi cenami se objevil nejméně desetikilový pytel vlašských ořechů jako cena útěchy. Získal ji neorganizovaný brněnský dýmkař, který shodou okolností soutěžil u našeho stolu. Vůbec si myslíme, že náš stůl by si zasloužil mimořádné ocenění za srandu, protože jsme byli jediní, kdo narušoval smrtelně vážnou upjatou soutěžní atmosféru. Už nás do Brna asi nepozvou, a po přečtení téhle reportáže už vůbec ne. Problém byl možná i v tom, že jsme nedávno absolvovali neoficiální mistrovství ČR - Klání zemí Koruny české v Olomouci, kterému toto "oficiální" jen stěží konkurovalo.

     Celkově vzato - stačilo nám. Výsledek průměrný, další obyčejná dýmka ve skříni a zkušenost s další mizernou restaurací. Shodli jsme se na tom, že to byla slušná soutěž provinční úrovně, ale k Mistrovství ČR měla daleko jako je z Valašska do Brna. Za utracený nemalý peníz za startovné, dopravu a jídlo by Cimrman pořídil výlet na Kokořín pro celou rodinu včetně babičky a psa. Na školní stupnici by soutěž dostala trojku, zapomeňme ovšem na to, že stupeň tři znamená "dobrý".

místo konání-hezký hotel Kozák, Brno-Žabovřesky

lehce rozostřený pohled do sálu

registration card for competitor, with name, time and two signatures

výpočetní středisko

no comment ... prostě dýmkařská klasika a styl

technik v akci

přehlídka cen

man in orange

cena útěchy .... naprosto originální záležitost, lze jen závidět

naše trofeje