Nebo vlastně Raškov ... ale pořádali to kluci Ruďáci

26. - 27. listopadu 2016

Dlouho byli tajemní, kluci z PC5 z Rudy, ale nakonec z nich vypadlo datum 26. listopadu. V ten den se mělo konat naše oblíbené podzimní kouření, bez kterého si moc neumíme představit závěr dýmkařské sezóny. Od roku 2011, kdy jsme byli v Rudě poprvé, jsme ani jednou nevynechali – koho Ruda jednou chytí, toho nepustí. Kluci jsou kreativní, někdy až extrémně, můžeme si připomenout „dýmka soutěžní, tabák vlastní“, v roce 2012 jsme museli použít spořič tabáku, jednou se kouřil přírodní tabák z „kukuřiček“, v roce 2015 z keramických handmade lavórků a tak jsme letos čekali, co na nás vybafne. Vydali jsme se na cestu ve čtyřech, v čele s Jirkou. V čele proto, že jednak seděl za volantem a za druhé, což bylo hodně podstatné, zařídil nám nocleh ve svém rodném domě, protože pochází z oblasti nedaleko od místa konání soutěže. Pro upřesnění – soutěž v Rudě se letos nekonala v Rudě, pořadatelé už připomínají nomády jako my, hledajíc místo kde složí hlavu. Takže letos se soutěž konala v sympatické hospůdce Obora v obci Raškov. Vyrazili jsme z domova v sobotu okolo třinácté hodiny, za hodinu a půl byli v Horních Studánkách před Jirkovým domem. Po vyzvednutí klíčů jsme pokračovali směr Raškov. Tam jsme byli první, v patnáct hodin, přesně v čase začátku registrace. Nikde nikdo, ale naštěstí bylo otevřeno. A tak jsme si vybrali stůl, dali čaj s rumem a čekali, co bude dál. Místní se samozřejmě brzy objevili a začali s přípravami. Všechno odsýpalo, mimo pořadatelů postupně přijeli chlapi z SPC Olomouc, přeborníci z Nového Malína, několik nezávislých – no a to bylo asi tak všechno. Soutěž v Rudě bývá komorní a domácká, do jisté míry se to odvíjí od toho, že vždycky začíná v pět odpoledne, což je dost velká překážka pro ty, co jsou z větší dálky. Bez noclehu to ještě zvládají olomoučtí, ale jinak už je to docela nepraktické.
Při registraci jste si řekli, jestli se cítíte jako kamzík, srnec či liška	Přehlídka cen a výpočetní centrum
Dýmka pro vítěze - luxusní kus dodal a hlavně vyrobil náš Honza Vašek	Soutěžní tabák
Lojzova předstartovní příprava	Náš stůl. V čele dva nezávislí senioři, které jsme zasvěcovali do kouzel soutěžního kouření

Letos se soutěž konala v mysliveckém duchu, a kupodivu nebyla nijak extrémně kreativní ve smyslu nějakých excesů vůči běžným pravidlům. Kouřil se běžný tabák Brookfield z běžných vlastních dýmek, s normálními sirkami. Jediná výjimečnost byla možnost nahnat čas trefením divočáka. Respektive hodit si šipkou na papírový terč a připočíst si několik minut podle hozeného výsledku.

Po páté jsme začali, a pořadatelé začali představením sponzorů a přivítáním účastníků. Pak přišla pecka. Představili hlavní rozhodčí, naši dlouholetou známou z Rudy Lenku, která je … nevidomá. A aby to nebylo málo, pomocníka jí dělal kolega, který byl přinejmenším slabozraký. Nicméně pořadatelé tvrdili, že oč přišla Lenka na zraku, o to má lepší sluch, takže zcela určitě uslyší, co se nám v dýmkách děje.

Tabák byl sušší, čili trvalo dlouho, než odpadl první soutěžící, ale zase se dalo předpokládat, že nejlepší čas nebude bůhvíjaký. Průběh byl očekávaný, prudký pokles počtu soutěžících nastal mezi 40.až 50. minutou, kdy skončilo devět soutěžících, včetně prakticky všech domácích. Kdo dokouřil, šel si hodit šipky do divočáka a čas pěkně ubíhal. Od našeho stolu postupně odpadli všichni, až zůstal trochu překvapený nástěnkář. Byl překvapený ještě víc, když zjistil, že je v soutěži téměř sám, pouze s olomouckým Pepou Ničem. A byla překročena symbolická jedna hodina. A za minutu vyhaslo. V dýmce zbyla jen troška šedého prášku, tabák shořel takříkajíc do mrtě. Pár vteřin po nástěnkáři skončil i jeho soupeř. Šance na vítězství ale ještě žila, díky divočákovu bonusu- nástěnkář hodil sedmičku, a další dvě šipky takticky umístil mimo terč. Čili sedm minut k dobru. Pepa hodil nulu. Ovšem narazili jsme na výklad pravidel, který tvrdil, že se počítá horší hod, ovšem i když je i zcela mimo terč. Takže nula. Nevadí, v čistě dýmkovém čase to na vítězství stejně nebylo.

I když, troška pochybností o gentlemanství některých účastníků v nás zůstává, a když připočteme praktickou absenci rozhodčích … ale koneckonců je to jedno, přijeli jsme víc za zábavou než za výsledky. A navíc - jednou už nástěnkář dýmku dodanou z Valmezu pořadatelům vyfoukl, v roce 2012 to byla dýmka od našeho Jirky, tak jim to nemohl udělat znova :-)

Tým rozhodčích. Lenka je skvělá, ale přece jen, byl to  od pořadatelů opravdu černý humor	Tady si bylo možno přihodit několik minut
Tady soutěží Jirka	Tady Honza
Nástěnkář Radim	Josef Nič ...

Po skončení nastalo vyhlášení výsledků. Kromě jednotlivců byly oceněny i sestavy u stolů, čili víceméně kluby, tam jsme byli také druzí, a pak přišel ještě jeden zajímavý moment, vyhlášení podle výsledků stád. To souvisí se zvířaty, která byla na stolních papírech. V podstatě náhodně si na začátku každý vybral lišku, kamzíka či srnce. A pak se výsledky vyhodnotily a "stáda" (zvlášť u lišek to zní zajímavě, a ani o stádu kamzíků jsem myslím nikdy neslyšel, budiž, srnky se v zimě shlukují :-)  ) měla svá pořadí. Všechna stáda se pak mohla osvěžit Holbou.

A pak soutěž pokračovala klasickou ruďáckou hudební produkcí. Olda Tanert tvrdil muziku basovou kytarou, Lojza Pospíšil vytáhl mandolínu, k tomu hrály dvě kytary, trošku chyběly housle a Františkovo banjo.

Hrálo se, zpívalo, jedlo a popíjelo do noci, bylo to fajn. Mezi kluky z Jeseníků se člověk cítí jako s vlastní rodinou.

S pokročilým časem jsme vyrovnali účet, za vypitá piva dostali stírací losy, na které jsme ještě vyhráli docela pěkné drobnosti od pivovaru, a pak už nás Jirka odvezl na nocleh.

Přespali jsme v luxusu, každý ve svém pokoji. Jirkova maminka nám připravila snídani o třech chodech, shodli jsme se na tom, že tak dobře už dlouho nikdo z nás neposnídal. Báječné. Chvíli jsme ještě poklábosili, naskákali do auta a před polednem byli doma.

Děkujeme všem, kteří měli na této parádní akci podíl - pořadatelům z PC5 Ruda, Jirkovi Janků za logistiku a jeho mamince za pohostinnost a péči.

                                                                               Nástěnkář

Tady najdete výsledkovou listinu

   fotografie (C) Alois Chulmchal, text (C) Radim Přikryl